Procházím se podzimním lesem.
Všude vidím šťastné obličeje.
Pořád jdu dál.
Jakoby to nekončilo.
Nechodím v kruhu?
"Copak jsi tak smutná?" Povídá zelená žába co mi zastoupila cestu.
"Ale... jsem... sama." Zasměju se.
"Myslíš že já ne?"
"Pokud ti někdo zlomil srdíčko tak to nemá cenu truchlit. Člověk už pro tebe neexistuje. Už umřel.
Hele... miluju když se můžu dívat na lásku ostatních, a to jak jsem miloval a moji přátelé též!
Vím že chceš mít někoho ráda, ale už jsi tu zbyla jen ty a ty, a svět to tak chce."
--
