Stojím u své postele a dívám se sama na sebe jak spím. Venku zuří bouřka, tak mě zase tak nepřekvapilo když jsem neslyšela přicházející kroky.
Kdo to je?
...
"Víš co je směšné?" Řekne celý zahalený v temnotě.
...
"Všechno. Jen když se to děje někomu jinému." Vytáhl hbitě odněkud pistoli a jedním zmáčknutím mému spícímu já rozstřelil hlavu na kusy.
______
Zaklepu.
Otevřou se dveře.
"Kdopak jsi?" Zeptá se žena oblečená v bílém plášti.
"Dobrý den, jsem Kateřina Zahnášová a přišla jsem si vyzvednout lékařské potvrzení tábora."
--
