Stojím uprostřed cesty.
Uprostřed cesty, která se začíná dělit na dvě cesty, kterou si vyberu?
"Budeš na vždy se mnou?" Zeptal se mě celý od krve s nožem v ruce.
"Až mě nějaká nadpřirozená síla donutí zahnout doleva místo doprava, až auto píchne kolo a hrdina zbaběle uteče."
Chvíli se rozmýšlel, pak se usmál a položil nůž na asfaltovou zem.
Jdu po té samé cestě.
Však zahnu do prava.
Ohlédnu se.
On stojí na levé straně a usmívá se na mě.
Za zády mu ze zatáčky vyjede auto.
Zakřičím.
Pořád stojí, dokud mu auto prudkým nárazem nerozdrtí kosti.
O jednu z jeho kostí co se nelidsky ohla auto píchlo kolo.
Řidič se polekal, a ujel.
Příběhu k němu.
Chytnu ho za tváře, snažím se zachytit poslední zbytky jeho života.
Vzdychá a zalykává se vlastní krví a bolestí.
"Když honit lásku chceš, jak stín se tobě míhá, ji hoň a tobě uletí,
prcháš-li tě stíhá."
--
