Všude moc barev.
Místo se až nedá určit.
Všechny barvy jsou však do tmava.
Jako na nějaké půlnoční párty.
Nejspíš.
"Neplač, nesmutni, nemáš, proč?"
Ucítím něčí teplou ruku na svém rameni.
"Já nepláču." Otočím se na majitele ruky položené na mém rameni.
"Tak proč ta maska?" Zeptá se mě.
Přijde mi to podivné.
Sám měl na sobě masku strašlivého krkavce.
"Na okrasu?" Zadívám se na něj.
Přitom mi přes obličej přeběhnou barevná světla celého večera.
"Růže jsou také krásné bez trnů."
Sundá si masku.
--
