,,Páni, šlo to docela rychle, děkuju ti za pomoc." Usmála se na mě Polly a už začala podávat jídlo prvním vojákům. V jídelně se rozhostil hluk a nahrnulo se tam šíleně hodně chlapů. Stoupla jsem si kousek od výdeje a připravila jsem si razítko.
,,Průkaz." Řekla jsem a voják mi jen nastavil průkaz kam jsem hned dala razítko. Tak to šlo ještě hodně dlouho.
,,Nový maso." Řeklo jich pár a já se při tý poznmce jen usmála tak že ho to odzbrojilo, usmívala jsem na všechny ale když jsem si všimla jména na jednom průkazu ztuhla mi ruka.
,,Děje se něco?" Zeptal se Rob a když jsem se na něj podívala usmíval se. Byl zpocenej a měl jen bílé tílko a maskáče. Tak nějak jsem ho sjela pohledem a on si toho asi všimnul. ,,Budeš si mě tu prohlížet, protože jestli jo, můžu si to sundat." Podíval se na svoje oblečení a ušklíbnul se.
,,Jsi laskav, ale ne." Usmála jsem se na něj a chtěla jsem mu dát razítko do jeho průkazu, ale on s ním uhnul do strany. Když jsem se na něj podívala, usmál se a odešel. ,,Počkej, vždyť..." Chtěla jsem to doříct, ale už byl až moc daleko a neslyšel by mě. Místo toho jsem se zase věnovala své práci a razítkovala. ,,Díky." Říkala jsem.
----------------------------------------------------------
,,Hotovo." Křikla jsem na Polly, která myla nádobí. ,,Chceš pomoct?" Zeptala jsem se a vzala jsem do ruky utěrku.
,,Ne!" Vykřikla až jsem se lekla a utěrku zase položila vedle, když si všimla mého udiveného výrazu zasmála se a mávla rukou, kterou měla od pěny. ,,Promiň, ale to zvládnu. Je pátek takže mám čas a ty by jsi měla jít navštívit Albardovou." Řekla a já jsem si na ní hned vzpomněla.
,,A jo, máš pravdu, tu doktorku. Super, abych pravdu řekla už se těším, budu to brát jako praxi." Usmála jsem se a mířila jsem pryč. Ve dveřích jsem potkala Franka, chvátal a byl zadejchanej. ,,Jé, ahoj." Řekla jsem.
,,Ahoj Mayo, promiň." Řekl když do mě trochu narazil. ,,Tak zase ahoj." Odešel. Usmála jsem se jak hodně to šlo prokouknout. Měl Polly rád a snažil se to tajit jak jen to šlo. Mávla jsem na něj aniž by to viděl a vyšla jsem z budovy. Podívala jsem se na hodinky a zjistila jsem že je skoro pět hodin. Ano, měla jsem hodinky. Nesnášela jsem telefony, ale je pravda že už jsem na něm taky začínala bejt závislá, ale jelikož jsem ho u sebe ted neměla, měla jsem hodinky. Dala mi je máma k narozeninám a já je milovala. Byly ze stříbra a skvěle mi padli.
Venku už se začínalo stmívat a jelikož byl ten pátek, jak řekla Polly, vydala jsem se za tou doktorkou. ,,Mayo?" Slyšela jsem když jsem se rozhodla jít pěšky přes celej areál. Otočila jsem se a kdo tam nestál.
,,Kocour." Usmála jsem se když jsem uviděla v malým tereňáku kluka, kterej na mě křičel s tou svojí partičkou.
,,Trevor." Řekl když přijel a zastavil hned vedle mě.
,,Takže..." Začala jsem. ,,Zjistil jsi si jak se jmenuju." Usmála jsem se a opřela jsem se o auto, jo možná jsem s ním trochu flirtovala.
,,Jasně, musim přece vědět jaký jméno budu křičet až se udělám." Mrknul na mě. Rozesmála jsem se.
,,Znám hodně kluků, ale žádnej na mě nešel tak rychle." Pohrozila jsem mu a hned na to jsem se usmála.
,,Líbíš se mi." Zašeptal a nebezpečně se přiblížil. Trochu jsem se odtáhla.
,,Svezeš mě?" Zeptala jsem se.
,,Jasně, kam to bude?" Zeptal se zase on a nastartoval.
,,K doktorce." Řekla jsem a on se tam hned rozjel. Vedle něj jsem se cítila docela divně, ale musím říct že Trevor nevypadal zase tak ošklivě. Celou dobu jsem na něj koukala prohlížela jsem si ho. ,,Znáš jí?" Zeptala jsem se když jsem zastavili před ´nemocnicí´.
