Humanity (CZ- lidskost)

Vendy je tady

Seděla jsem na posteli a Rob přecházel sem a tam. Vypadal hrozně zamyšleně a popravdě já jsem tak musela vypadat ještě víc. A ještě k tomu jsem měla pocit jako kdybych na rok vypadla ze života. Snažila jsem se vzpomenout na cokoliv před rokem, na jakoukoliv kavárnu kde bych Roba jen mohla zahlídnout, ale nic. Dala jsem si hlavu do dlaní a vzdychla. ,,Nedává to smysl." řekla jsem.

,,Ale proč? Já to nechápu." řekl a sedl si vedle mě. Taky jsem to nechápala, byla jsem zmatená. Pak zazvonil jeho telefon. Hrozně jsem se lekla a on ho hned zvednul. ,,Co?!" křiknul do něj. ,,Ano pane." ztišil hlas. ,,Hned tam budu, omlouvám se." Pak zavěsil a dal si telefon do kapsy. Nekoukala jsem se na něj a nechtěla jsem ani vědět kdo mu volal. ,,Budu muset jít..." Zvedl se a já se taky zvedla a konečně jsem se na něj podívala. Bylo mi trapně.

,,Běž, bude lepší to nechat plavat." Mávla jsem rukou. Ale on se zamračil a vzal mě ruku.

,,Ne." řekl. ,,Nechci to nechat plavat. Vyřešíme to, ano?" Zvednul mi bradu a já jsem se na něj smutně podívala. ,,Přijdu kolem devátý. Sem." Pohladil mě po tváři a odešel. Hned jak zmizel jsem si zase sedla na postel a nevěděla jak by tohle chtěl vyřešit. Jsou tu nějaký možnosti co se mohlo stát.

První možnost je ta že si to prostě nepamatuju, třeba jsem se opila a nepamatuju si to. I když jsem jí hned vyloučila, nikdy jsem opilá nebyla a minulej rok jsem ani alkohol neviděla natož ho pila. Takže ne, tohle to asi být nemohlo.

Druhá možnost byla ta že mi buď to vymazali něčím vzpomínky na ten jedinej moment a nebo že je naopak Robovi přidali. Svraštila jsem obočí a nevěřila tomu že mě tohle vůbec napadlo.

Taky je tu možnost že jsem to nebyla já. Třeba to byla jen holka mě podobná a Rob byl až moc opilý aby mě rozeznal.

Bože! Nevěděla jsem co dělat, byla jsem to já, nebo ne? A stalo se to vůbec? Sakra. Musím něco dělat. Hned jak jsem si chtěla jít udělat nějaký jídlo, zavonil mi telefon. ,,Halo?" Zvedla jsem ho a uslyšela jsem Vendy.

,,Ahoj Mayo, už jsem tu." Oznámila mi. Hned jsem se zastavila a vykulila oči jako kdyby to mohla vidět.

,,Počkat co?" vyštěkla jsem a zkontrolovala jsem čas na telefonu. ,,Je přece hrozně brzy. To jsi nemohla stihnout."

,,No, vzal mě sem strejda, soukromým tryskáčem." zachychotala se. A jo, vlastně. Vendy byla bohatá a stejně tak i zbytek její rodiny. Právě teď jsem jí ale za to všechno bohatství proklínala. Potřebovala jsem čas. ,,Kde jsi teď?" zeptala se.

Chytla jsem se za hlavu. ,,No... Doma." řekla jsem a hned jsem toho litovala. Tohle je snad můj domov?! Malej dřevěnej domek, před ním je asi tisíc pobíhajících chlapů a nemocnice hned za rohem. Ne tohle není můj domov! ,,Tak hele, zůstaň na letišti, hned jsem tam." Řekla jsem a zavěsila.

Ale hned jsem vytočila George. ,,Mayo?" řekl překvapeně.

,,Ahoj, potřebuju auto."

Po pár minutách mi můj pravý otec oznámil, že mi žádný auto nepůjčí. Debil. Já ho zase přesvědčila o tom že jestli mi ho nedá on tak že si nějaký prostě vezmu. A to jsem taky udělala. Vzala jsem si na sebe džínovou bundu, legíny a nějaký normální tílko. Stejně venku bylo kolem 50 stupňů. Venku zrovna nebyl žádnej trénink, jen pár chlapů se tu procházelo. Nasadila jsem úsměv a odplížila jsem se k autům vedle. Jedno mělo dokonce klíčky v zámku. ,,Páni, super." řekla jsem si a nasedla.

Vyjela jsem a skoro nikdo si toho nevšimnul. U brány jsem řekla, že jsem Maya a oni už věděli kdo jsem. Hned mě pustili a chovali se ke mě až moc přátelsky. Super tohle mi zatím vycházelo. Na to že jsem měla terénní auto, tak tu byla i navigace. Našla jsem si Hook´s airport a už jsem jela.

Našla jsem to ani ne za dvacet minut a viděla jsem Vendy stát s kufrem u chodníku. Mávla na mě a pak se zašklebila. ,,Co to má sakra bejt?" Vykulila oči a ukázala na auto. Musela jsem se usmát.

,,Taky tě ráda vydím." Vystoupila jsem a objala jsem jí. ,,Tohle je prosím terénní vůz." usmála jsem.

,,Tak tohle mi ještě vysvětlíš." Hodila si kufr na zadní sedačky a sedla si vedle mě. ,,Kam jedem?" zeptala se.

Popravdě jsem něměla tušení. ,,Nejdřív si zajdem na kafe, všechno ti řeknu a až pak ti ukážu kde bydlím." Varovala jsem jí a ona si jen vzdychla. Tak jen doufej Mayo že to rozdýchá a nesekne to s ní.

Omlouvám se že tak pozdě, ale mám toho vážně hodně.. :( Snad jste spokojený... Přijela Vendy a v devět má přijít ještě Rob, uvidíte jak to vyřeší...