Prokletí Tesáků

6.kapitola

Konečně jsem přijela domů. René mi pomohl odnést věci do mého pokoje. Uwe téměř okamžitě odjel bez jediného slova. Nemohla jsem s ním už na dále mluvit, ani ho vidět. Teď sedím na gauči v obývacím pokoji. Ethan mě objímá. Jsem stále vystrašená. Cítili že je něco špatně, ale neměli tušení co. Ani s mými rodiči jsem nebyla schopna v ten večer mluvit. Musím zapomenout, aby se z toho stala pouhá minulost. Ale jak dlouho to bude trvat? Roky? Dokážu vůbec zapomenout? Jsem teď zase s Ethanem, můžu být šťastná, ale nejdřív se z toho musím vzpamatovat. Ethan semnou zůstal v pokoji celý den. Říkal mi různými sladkými prezdivkami, jako jsou měsíčku, srdíčko, a snažil se wemnou mluvit. Ty rozkošné přezdívky by mi obyčejně rozbušili sdrce, ale teď? Nic. Seděla jsem tam jak v tranzu. Takhle uběhlo několik dní. Občas jsem cítila Uweho pach, jako by se nacházel někde poblíž, ale doufala jsem, že je to jedna velká noční můra. S nikým jsem nemluvila, ani s Ethanem. Tedy do 29.1. Přišla mi zpráva od Tirona. Byla to pozvánka na Silvestra. Nečekala jsem, že se po mých jměnimách ještě někdy ozve. Vylezla jsem z pokoje a šla do kuchyně, kde všichni seděli. Koukali na mě dosti překvapeně.

"René, nechceš semnou jít na lov? Mám hrozný hlad."

"Na lov čeho?" zeptal se mě zaskočený bratr.

"Na lov zvěře přeci."

Bratr vyskočil vesele ze židle. "Jen se skočím převléct."

Rodiče se na sebe s úsměvem podívali. Na první pohled bylo vidět že ze mě mají radost. René byl do deseti minut zpět a vydali jsme se do nedalekého lesa plný srnek.

"Jsem tak rád že ses nám vrátila sestřičko. Vyprávěj. Jak jsi se měla?"

"Nebudeme o tom mluvit. Chci s tebou mluvit o něčem jiném."

"O čem?" zastavil se René.

"Napsal mi Tiron. Jestli nechci přijít na jejich Silvestrovskou party. Myslíš že bych zvládla být mezi tolika lidmi bez toho, abych někomu ublížila?"

"Určitě ano. Jinak by jsi stále byla na tom výcviku, ne?"

Promlčela jsem odpověď a pokračovali jsme dál v cestě.

"Ještě mám dvě otázky, René..."

"Hmm..?"

"Půjdeš semnou?"

"Určitě. A ta druhá otázka?"

Otočila jsme se k němu a položila mu ruku na rameno a velmi vážně jsem se mu zahleděla do očí.

"Nechci opět skončit v posteli s Tironem. Takže... Může se upír opít?"

René vybuchl smíchy. "Ano, upíři se mohou opít, takže by jsi si měla na alkohol dávat pozor."

"Tak to jsem v prdeli."

"Víš co? Máš babu." plácl mě René a utíkal lesem.

Smáli jsme se a blbly jak malé děti. Dlouho jsme si s bratrem nebyli tak blízcí. Pak jsme si lehli na blízké louce uprostřed lesa.

"Já mám hlad" postěžovala jsem si uprostřed záchvatu smíchu.

"To máš blbé. Všechny srny jsi tvým historickým smíchem vyděsila." Praštil mě do čela.

"Auu" zamumlala jsem.

"Ty se chceš prát, jo?" Začala jsem ho lehtat. Po chvíli mi utekl zase někam do lesa. Takhle to probíhalo celou noc. Domů jsme se vrátili hladový a tak jsme si vzali mrazenou krev. Najedli jsme se a šli jsme spát. Ještě předtím než jsem usnula jsem odepsala Tirovi, že přijdu i s bratrem.