Prokletí Tesáků

9.kapitola

Probudila jsem se. Nevěděla jsem kde jsem. Nic jsem si nepamatovala. Z hodila jsem ze sebe deku a posadila se. Chytila jsem se za hlavu. Strašně mě bolela. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nemohla jsem se vzpamatovat. Seděla jsem zády ke dveřím. Cítila jsem povědomou vůni, ale nebyla jsem schopna si ji s ničím spojit. Jsem tak strašně zmatená. Pokusila jsem se postavit, ale upadla jsem. Bylo to jako kdybych se probudila s kocovinou. Je mi strašně špatně. Nečekala jsem, že i upírovi tak může být. Nějak jsem se dovlékla do koupelny. Sundala s sebe oblečení a zapla vlažnou vodu. Potrebovala jsem se dát dokupy. Nechala jsem vodu stékat po svém těle asi 15 minut, abych se dokázala trochu vzpamatovat. Umyla jsem se a spáchala pěnu. Zabalila jsem se do ručníku a rozčesala jsem si vlasy kartáčem, který jsem našla. Sedla jsem si a opřela se o zeď. Vzala jsem do ruky své oblečení. Bylo celé od krve. Nechápala jsem. Nic si nepamatuji. Nevím co se stalo. Ani jak jsem se ocitla tady. Nevím kde jsem. Jsem tak zmatená. Oblečení jsem namočila do vody a šla jsem do pokoje. Zastavila jsem se ve dveří.

"Přinesl jsem ti čisté oblečení."
Položil mi na postel černé džíny a modré triko.

Nic jsem mu na to neřekla, byla jsem zmatená. Nepamatuji si na nic od doby co jsem opustila klub.

"Pojď se posadit,Mariett. Jak ti je?" přišel ke mě a pohladil mě po tváři.

"Uwe? Jak jsem se tu objevila?"

"Sama jsi sem přišla. A podle tvého oblečení se nejspíš něco stalo, že?"

"Já nevím, Uwe..."

Uwe si me vtáhl do objetí.

"Teď na nic nemysli. Bude to už dobrý."

Objala jsem ho taky. Mám teď šílený strach. Že bych opět někoho zabila? To se opravdu nedokážu ovládat?

Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a vdechla jeho vůni.

"Myslím, že bude lepší když tu zůstaneš schovaná a nikdo o tobě nebude vědět. Ochrání tě, Mariett. Slibuji ti to."

Jen jsem zakývala hlavou.

"Převlekni se. Počkám na tebe dole."

"Dobře."

Převlekla jsem se a vysušila si vlasy, které jsem následně zapletla do dvou copánků. Obula jsem si boty a z vydechem jsem se vydala dolů. Uwe tam seděl na gauči a četl si. Na stole byla zapálená voná svíčka. Uwe se na mě podíval. Usmál se na mě. Sedla jsem si vedle něho.

"Vzpomínáš si na něco?"

Zakroutila jsem hlavou. "Na nic si nepamatuji."

"Myslím že jsi zabila 7 lidí. Dneska ráno to bylo ve zprávách. Upíří radě je jasné, že to musel být upír. Teď po té osobě budou pátrat, aby se dostavil rozsudku."

Určitě mi z očí musel zářit strach. Uwe mě palcem pohladil po tváři.

"Když by tě někdo podezíral, tak řeknu, že jsi byla semnou. Neboj se."

Vtáhl jsi mě do objetí a dal mi letmí polibek do vlasů. Tak strašně jsem byla vystrašená, že jsem byla ráda, že jsem zrovna s ním.

"Dám vědět tvé rodině, že jsi semnou a že jsi v pořádku. Bál jsem se o tebe a oni určitě taky."

Objala jsem ho pevněji a nasála jeho vůni. Chtěla jsem tak zůstat a na nic se neptat, nic neřešit, neexistovat.

Uwe mě pustil z objetí a já se odtáhla.

"Dekuji ti." zašeptala jsem.

"Brzy se vrátím. Jen ti dojedu pro věci, dobře?"

Přikývla jsem.

Uwe mě pohladil po tváři a odešel. Takže jsem ti znova. Vila že které jsem chtela utéct a ted se tu cítím nejvíc bezpečně. Konečně jsem byla na chvíli schovaná. Až nastane čas, tak se začnu vyptávat, ale teď si potrebuji odpočinout. Šla jsem po schodech nahoru, ale místo svého pokoje jsem vešla do Uweho. Pokoj vypadal celkem prázdný, ale nedivím se. V celé vile žije sám. Sedla jsme si na jeho postel a rozhlédla se po pokoji. Zabořila jsem svůj obličej do polštáře a nasála onu báječnou vůni. Přikryla jsem se dekou. Jeho pach mě obklopil. Je to, jako by tu byl a objímal mě. Zavřela jsem oči a po chvíli usnula. Měla jsem po dlouhé době klidné spaní.

"Mariett." zašeptal Uwe a pohladil mě.

"Mariett, nemáš hlad?" pootevřela jsem oči a rozespale zakývala hlavou.

Uwe odešel a já se protáhla a posadila v posteli. Jsem strašně unavená.
Uwe byl skoro hned zpět a podal mi pohár s brčkem. Už jsem se naučila rozeznávat jednotlivé krevní skupiny a Rh faktory. Vždycky mi přišlo, že každá krev chutná stejně, ale opravdu to tak není. Mě nejvíc chutná B +.

"Dekuji." poděkovala jsem a napila jsem se. Musela jsem mít doopravdy velký hlad, jelikož krev ve mě ihned zmizela.

"Je ti lépe?" vzal moji ruku do jeho dlaní a sedl se na postel.

"Ano, je mi mnohem lépe. Děkuji ti."

Usmál se a dlaň mi políbil. Pohár položil na stoleček vedle postele.

"Mariett. Musíš být víc opatrná. Nechci tě ztratit."

Nechci tě ztratit. Jen jsem si ta slova opakovala v hlavě. Nějak mi to nedávalo smysl. Jeho ruka se objevila na mé tváři a než jsem se stihla vzpamatovat, tak jeho rty se pojili s mýma. Neodstrčila jsem ho, ale ani jsem se ne přidávala. Jsem příliš zmatená. Uwe se dotáhl.

"Promiň."

Uwe se chtěl zvednout z postele a odejít. Chytla jsem ho za levou paži a stáhla do postele. Chytila jsem ho pravou rukou za zatylek a naše rty spojila do polibku. Tentokrát jsem polibek vedla já. Dlouho jsme se líbali, ale nic víc nebylo, ani se o nic nesnažil, za což jsem ráda. Jeho jsem mela kolem pasu. Nevím jak dlouho jsme se líbali, ale když se odtahl, tak mě políbil na čelo a přitáhl si me do objetí. Měla jsem zaborenou hlavu v jeho hrudi a spolu jsme usli. Spala jsem dele než normálně, ale bylo mi tak dobře.