Fuckboy [Marcus Gunnarsen]

18

Marcus

Vzbudil jsem se s Chrisem v obětí  a on ještě spal. Dostal jsem hrozný hlad a sešel tedy po schodech dolů do kuchyně. Dole na gauči spali Martinus s Adamem. Martinus spí hodně lehce, takže jsem udělal jen pár kroků a on se hned hýbal. Nevzbudil se, ale začal se kroutit. A přitáhl se blíž k Adamovi. Přitulil se k němu a zase spal dál. Dost jsem si ulevil. Oddechl jsem a vydal se do kuchyně a vzal si zeleninu, nakrájel jsem ji do misky. A přidal smetanu a trochu soli. Zamýchal jsem to a chtěl ochutnat. Jen když jsem zvedl tu lžičku k ústům, někdo mě lehce odstrčil a vložil si do pusy lžičku za mě. Myslela jsem, že je to Chris, ale on to byl Martinus.
„Čauko bráško"
zahyhňal jsem se a vytáhl mu lžičku z pusy. „Dobré ráno Marcusi"
Podíval se na mě s úsměvem na tváři. Vypadal tak šťastný. Už dlouho jsem ho takhle neviděl. Stál vedle mě a koukal na mě svýma velkýma očima jako Tico, když nedostane včas najíst.
„Maci, dáš mi ještě? Tvůj bráška má hlad"
Zakňoural a zamrkal.
„No, jak bych ti mohl říct ne, Martinusi"
Zasmál jsem se a opět nabral na lžičku trochu salátu a vložil mu ji do úst.
„Uhmm to je výborný Marcusi"
Řekl Tini s plnou pusou a já se jen zasmál.
„Myslíš že jsem dobrá kuchařka?"
„Ta nejlepší"
Přitakal a já vytáhl dvě misky v modré barvě. Měli jsme je s Martinusem už od první třídy.
„Dáš si taky viď?"
Mrkl jsem na něj a on přikývl. Nabral jsem do každé misky trochu toho zeleninového salátu a položil je na stůl, abych se vrhnul pro vidličky. Jenže Martinus mě zastavil a vřele mě objal.
„Děkuji za trpělivost Marcusi"
Usmál jsem se a Martinus mi dal bratrskou pusu na tvář.
„Tak jen brácha jo?"
Zasyčel Chris ze dveří.  A do hajzlu...
Řekl jsem si v duchu a nahlas vyhrkl „Chrisi notak, není to jak si myslíš"
„Nene vůbec, jen jsi právě málem ojebal tvoje jednovaječné dvojče na kuchyňské lince!"
Vykřikl a odešel pryč, čímž vzbudil i Adama.
„Co se děje k sakru?"
Řekl rozespale.
„Nic, jen další žárlivá reakce mého přítele... Jdu za ním než zas udělá nějakou píčovinu..."
Rychle jsem si nazouval boty a běžel za ním abych ho dohonil. Aspoň to, se mi povedlo.

Chris

"Marcus daj mi prosím ťa pokoj!"
"Chris! Ale to nie je tak jak to vyzeralo! Martinus mi len ďakoval za moju trpezlivosť a na koniec ma objal a dal mi bratskú zdôrazňujem že BRATSKÚ pusu na lice! Martinus je totižto s Adamom!"
"To si strč do prdele! Myslíš, že to na tebe nevidím? To jak sa stále pozeráš na Martinusa?!"
"Ale to nič neznamená! Je to môj brat a mám proste o neho strach!"
"A čo keby si mal niekedy aj o mňa taký strach ako vraj LEN o tvojho brata?!"

Už som to nezvládal. Vytrhol som sa Marcusovi z ruky a rozbehol som sa do lesa. Bolo mi momentálne jedno kde som alebo čo robím.

V lese som sa usadil na jeden peň a spustil som slzy. Bola mi hádka s Marcusom ľúto, pretože mi na ňom záleží, ale on očividne nemá nemá o mňa taký záujem a nemiluje ma tak ako ja jeho.

Vybral som si telefón z vačku mojich teplákov a videl tam veľa zmeškaných hovorov a veľa správ od Marcusa. Ignoroval som ho. Vypol som mobil a odhodil ho ďaleko od seba.

Postavil som sa a išiel som hlbšie do lesa. Popravde som ten bojazlivý typ človeka, no v tomto momente mi bolo všetko jedno. Bodaj by som chcípol na mieste. Marcus by si mohol kľudne žiť s Martinusom, nikto by ho už neotravoval a in by bol šťastnejší, že si môže vydýchnuť od priťaže.

Neďaleko od seba som videl lavičku na ktorú som si sadol. Mal som pocit že počujem nejaké kroky, no neriešil som to. Zrazu ma niekto ovalil zozadu po hlave a ka som upadol do bezvedomia...
________________________________
Eyoo nová kapitola is here. emixtin ✨❤️