Zapomeňte! / Drarry ✔

5. - Kdo?

„Harry, jsi vzhůru?" zeptal se Brumbál Harryho, napůl spícího a definitivně unaveného. Harry se hlasu mírně zlekl, ale i tak se probudil a protřel oči.

„Hmmm.....ano pane p-profesore." dostal Harry ze sebe a málem znovu usl. Proto se podepřel rukama o postel.

„Harry, budu tě muset o něco poprosit. Nejde abych to udělal já, či někdo jiný. Budeš muset jít do tajemné komnaty znovu."

Harry se zamyslel, jde z toho ještě uniknout? Zřejmě ne. Musel to udělat. Uvědomoval si, že tím může zachránit víc, jak jen jeden život a po pěti minutách byl schopen říct odpověď.

Nadechl se a ještě jednou přemýšlel, jak zformovat větu. Nakonec vyslovil tato pečlivě volená slova: „Pane profesore, budu rád, když mě pošlete zabít Baziliška, ale nechci tam jít sám."

„S tím jsem počítal Harry, bohužel Ron ani Hermiona nejsou ve stavu aby zabíjeli, doufám, že nebude chyba nechat výběr na tobě." řekl Brumbál a přešlápl na místě.

„Ne, nebude to chyba, jen...." nedokončil větu Harry. Nebyl šťastný z té myšlenky, že nikoho nezná a nebude si moct vybrat.

Pak mu ale na mysl padl malý blonďák a Harry se usmál. „Vidím, že přemýšlíš Harry, chceš nechat čas? Nebo snad už máš vybráno?"

Harry se zamyslel, ale ani na profesora si nemohl vzpomenout. A když to nezvládl ani na něho, tak nemohl spoléhat na jiného člověka než na Draca, na kterého si sice nevzpomíná, ale snad časem vzpomene.

Proto tedy rozhodl: „Mohl bych jít tam dolů s Dracem?" zeptal se a nemohl si vzpomenout na jeho příjmení, že by mu ho neřekl?

„Harry ty myslíš Draca Malfoye? To není vhodný výběr. A ani jsem si nevšiml, že by jste se měli v oblibě." řekl podiveně Brumbál a zamyslel se nad Harryho odpovědí.

„Je to můj výběr, pane profesore, chci aby šel Draco se mnou." řekl Harry a neuvědomil si, jak je jeho počínání hloupé.

Draco mohl přejít na zlou stranu a Harryho zabít. Draca tam dole mohou zabít. Jenže tyhle dvě věci si Harry neuvědomil a šel do svého nynějšího plánu po hlavě.

„Tak tedy dobrá Harry, dneska se ke mě s Dracem ještě stavte, chci vám něco říct a věděl jsi, že citrónové bonbóny nejsou až tak špatné?"

S těmito slovy odešel tak, jak to udělal první den v Harryho zapomnění,  Draco.

Harry si povzdechl a vstal z postele. Byl čas jít za Dracem. Z ošetřovny už mohl jít, ale nešel tam kde chtěl, ješte se musel stavit do Nebelvírské věže.

Věděl, že musí, ale né proč. Táhl ho tam snad osud?

Promiňte!!!! Slíbila jsem, že kapitoly budou každý den, jenže se mi zkazil mobil a já nemohla psát. Snažila jsem se ho zprovoznit a nakonec se mi to povedlo a hned jak to bylo možné jsem tohle napsala. Navíc zítra je škola takže budu psát kapitoly jen v osobním volnu, volných hodinách a nebo o víkendech. Takže toho bude ještě míň něž doteď. Tak se vám omlouvám a zatím se s vámi loučím, pa! 😉