Zapomeňte! / Drarry ✔

9. - Nový den

Draco se po jeho nejoblíbenější noci probudil ještě ospalý a neschopen slova. Harry si blonďákova probuzení všiml a za pas si ho přitáhl o trochu blíž.

Vzájemně si užívali přítomnosti druhého, ale dlouho jim to nevydrželo, jelikož si každý z nich uvědomoval, že to mohla být i jejich poslední krásná noc.

Dracovi z pomyšlení na takovou hroznou věc ukápla slza a snažil se v dalším podobném vyjádření pocitů nepokračovat.

Byl to Malfoy, musel mít vždy tvrdou masku a nikdy v životě tohle pravidlo Malfoyů neporušil. Snažil se být ve všech možných věcech ten nejlepší, ale taky se pokoušel o zastrašení ostatních.

K tomu mu sloužila i ta tvrdá maska, kterou pod dohledem otce plně 'vycvičil' a i v těch nejsmutnějších momentech si ji dokázal uchovat netknutou.

Avšak v Harryho přítomnosti si vždycky připadal jiný, svůj. Před ním se snažil nic netajit a uvolnit se. A i tam se našla ta opětovaná láska, kterou chtěl Draco vždy tak moc cítit. S Harrym se mu líbilo a kdyby ho ztratil, neuměl by si představit život.

Harry to cítil podobně. Stihl se do blonďáka opravdu zamilovat a projevovat své pocity nikdy nezapomněl.

I když ani jeden nechtěl, tak se museli zvednout a oblíknout se. Harry si oblíkl triko ze včerejška a Draco si vyndal normální tričko místo obvyklé košile.

K tomu si oba navlékli modré džíny a bílé ponožky. Draco pak zmizel v koupelně a Harry za pár sekund slyšel, jak si Draco čistí zuby a následně slyšel něco, co se podobalo česání vlasů.

Sám si tedy trochu uhladil své vrabčí hnízdo, aby vypadal alespoň trochu jako člověk. Otočil hlavou a uviděl se v blonďákově zrcadle. Jeho zelené oči hezky ladily k Dracovu zmijozelskému pokoji. Akorát jeho oči byly světlejší než barva, co používal Zmijozel k výzdobě.

Přesně otočil hlavu zpátky na dveře v moment, kdy se Draco vrátil z koupelny. Blonďák se usmál a Nebelvír mu úsměv lišácky oplatil. Harry si tipoval dobře, když si myslel, že se Draco češe, líbil se mu Dracův styl, ale musel přiznat, že mu v ten moment chtěl ty vlasy pěkně rozcuchat.

„Na to zapomeň." řekl Draco po tom, co si všiml Harryho chtíče v očích.

Oba se zvedli a postupně ale rychle se dostali ze zmijozelské koleje. Po chodbě na ně žáci házeli zmatené pohledy, ale na to už mohli být zvyklí. A jestli ne, tak si teprve zvyknou.

Ani se nenadáli a už se ocitli před vchodem do dívčích toalet. Oba se ohlédli za sebe a když zjistili, že tam nikdo není, tak se rozhodli vejít.

Jejich příchod se neobešel bez poznámek Ufňukané Uršuly, která samozřejmě tenhle nový 'ship' nespojovala a ani klukům nepopřála štěstí.

Harry se odhodlal a řekl něco hadí řečí. Pak se začaly umyvadla přesouvat a Draco i Harry se přesunuli až ke vchodu do Tajemné komnaty.

„Já se bojím." pošeptal Draco Harrymu. Opatrně ho pak chytl za ruku a silně zmáčkl a upevnil tím svůj stisk s Harryho rukou.

„Neboj Draco, já jsem tady s tebou a i kdyby se stalo cokoliv, nikdy tě neopustím. Protože tě miluji Draco Malfoyi." odpověděl Harry a spojil jejich rty v jedno.

Draco v polibku dokázal, že Harryho miluje ještě víc, než si oba myslí a tak teda převládala v polibku opravdová láska a taky vášeň.

A taky trochu chtíče z Harryho strany.

A pak i když Harry nechtěl, tak zakopl a oba strhl do roury, která vedla do té Tajemné komnaty, o které se každý bál jenom promluvit.

Pardoooon! Já vážně nemám poslední dobou moc času na psaní. Snažím se, jak to jde, ale škola zabírá většinu mého času. Takže další kapitolu jsem se rozhodla napsat až v podzimních prázdninách, ale za to se budu snažit aktualizovat příběh 'Elixír lásky', takže se máte na co těšit. A zkoušela jsem vymazat své dva příběhy, co se mi nelíbily, ale pořád to jde vyhledat na Googlu, takže vůbec netuším, jak se toho zbavit, máte nějaké rady?