/devátý den/

1.2K 104 25
                                    

Probudil jsem se znovu v té strašlivé místnosti, čemuž on říkal pokoj. Sedl jsem si do kouta a ruce omotal kolem kolen. Začal jsem čumět do země a kolíbat se. Tohle dělávám pokaždé, když se probudím.

V místnosti bylo temno, protože tam nebylo žádné okno. Nebyl tam koberec. Nebyla tam měkká postel, na které byste se uvelebili. V pokoji byla jenom madračka na které jsem spal.

Najednou jsem uslyšel kroky a otevírání dveří.

Uviděl jsem ho... člověka, který mě unesl.

,,Ahoj, Jiminie,“ usmál se a šel ke mně blíž. Mlčel jsem. Měl zvláštní pohled. Takový jsem ještě na něm neviděl. Byl strašidelný. ,,Ty mě jako nepozdravíš?“ zvýšil hlas.

Je opilý...

,,Je to neslušné!“ zakřičel a dal mi facku. Začalo mi pískat v pravém uchu. ,,Podej mi ruku,“ rozkazal. Radši jsem ho poslechl. Silně ji stiskl. Vytáhl si z kapsy nůž a mě okamžitě došlo, co chce udělat. Začal jsem sebou škubat, ale byl silnější.

,,Včera si hodně zlobil Jiminku,“ zašeptal a přiložil mi nůž k ruce. ,,A to se nedělá.“ Jak dořekl, tak nožem projel po kůži. Začaly mi z očí téct slané slzy. Bolelo to, hodně.

,,Takhle-“

Sek.

,,Si-“

Sek.

,,Aspoň-“

Sek.

,,Zapamatuješ-“

Sek.

,,Že-“

Sek.

,,Zlobit nemáš,“ zašeptal mi do ouška a stoupl si. Z kapsy ještě vylovil obvazy a hodil je po mě. ,,Tak zítra, Jimine,“ zamával mi se smíchem a odešel.

Začal jsem hodně brečet. Všude byla moje krev. Začalo se mi dělat blbě.

Pomocte mi někdo, prosím..

28 DNÍ s tebou /Jikook/Kde žijí příběhy. Začni objevovat