28 DNÍ s tebou /Jikook/

/jedenáctý den/ (2)

Pomalu jsem mu vyhrnoval tričko nepřestávajíc líbat jeho krk, na kterém už měl pár fialových značek.

Oddálil jsem se od něj a začal si prohlížet jeho nahou hruď. ,,Jsi tak krásný,“ zašeptal jsem a přilepil se na jeho růžovou bradavku. ,,J-Jungkooku!“ vzdychl a prohl se v zádech. Sál jsem mu ji a druhou jsem dráždil prstama.

Tenhle pocit ještě neznám. Je to něco nového.

Přestal jsem se svou činností a zkusil ho otočil na záda, jenže se mi to nepovedlo. Bránil se. ,,Copak?“ zeptal jsem se. ,,J-Já.. Bojím se, že to bude bolet..“

,,Ty jsi s klukem ještě nespal?“ podivil jsem se. ,,N-ne. Já jsem vlastně ještě žádný vztah neměl,“ začervenal se. ,,Promiň mi to,“ zašeptal jsem a sedl si na postel.

Já.. nechci mu ublížit.. Znovu ne..

Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem ucítil, jak se mi Jimin snaží vyhrnout tričko. Usmál jsem se nad tím, jak se mu to nedařilo. Pomohl jsem mu tedy. Jakmile viděl mou hruď zkameněl.

,,Co se děje, že si se tak zarazil?“ zasmál jsem se. ,,Jsi tak.. nádherný,“ řekl úžasem a pohladil mě po ruce. ,,To- ty- jsi- tady- ten- krásný-“ Za každým slovem jsem mu pokládal pusinky na bříško, čímž jsem zjistil, že má menší problém. Rozhodl jsem se "omylem" zavadit rukou o jeho tvrdého kamaráda.

,,Hmm~“ Ozvalo se hnedka. Pousmál jsem se.

,,Ale, ale.. Že bych tě vzrušoval?“ pohladil jsem ho po stehně.

,,J-Jungkooku..“

,,Ano?“

,,Prosím, já- ah!“ vzdychl nahlas, protože jsem si jeho kamarádíčka dal celého do pusy. Začal jsem pohybovat hlavou nahoru a dolů.

Jimin začal pomalu přirážet do mojí pusy a zatahal mě za vlasy. Poznal jsem podle jeho obličeje, že už bude, jenže takovou radost mu neudělám. Hned, jak jsem přestal se na mě Jimin podíval. ,,Hej..“

,,Neboj zlato, teďka to bude ještě lepší,“ mrkl jsem na něj a začal si vyslékat kalhoty. Jimin si skousl ret a posadil se. ,,M-Můžu?“ zeptal se nejistě a ukázal na mé kalhoty. Uchechl jsem se a prohrábl jeho hnědé, jemné vlásky.

Po chvilce jsme byli oba nazí. Jemně jsem do Jimina žduchl, čímž si lehl zpátky na záda. Pokrčil jsem jeho nohy, které jsem od sebe roztáhl a vmísil se mezi ně. Jeho paže jsem připevnil vedle jeho hlavy.

,,J-Jungkooku, prosím, neprodlužuj to~“

,,Smím tedy?“ zeptal jsem se chraplavě. ,,Neptej se!~“ řekl okamžitě. Musel jsem se nad tím usmát.

Pomalu jsem do něj začal vnikat. Jimin sevřel svůj ret mezi zuby a zavřel oči. Stiskl silně prostěradlo v jeho ruce.

Byl tak zatraceně uzký, až se mi z toho zatočila hlava.

Chvilku jsem počkal, až si navykne.

,,M-Můžeš,“ řekl těžce a zaklonil hlavu dozadu. Začal jsem tedy do něj pomalu přirážet. Každou chvíli jsem přidával na tempu.

Dlaněmi jsem projel od jeho ramen až zápěstí a prsty, které jsem propletl s těmi mými.

Místností se linuly naše vzdechy a já se toho nemohl nabažit.