28 DNÍ s tebou /Jikook/

/šestnáctý den/ (2)

(pohled Jimina)

Umýval jsem pečlivě nádobí, ale najednou někdo zazvonil. Celý jsem stuhl. Co mám dělat? Utřel jsem si ruce do utěrky a popošel ke koupelně. Najednou se otevřely dveře a z nich vyšel můj únosce. Neměl na sobě tričko a měl mokré vlasy. Oh.. Hlavně se uklidni Jimine. Nádech a výdech. ,,Běž na místo," rozkázal mi.

Poslušně jsem cupital do svého ukrytého pokoje. Jungkook šel na druhou stranu otevřít někomu, kdo zvonil. Celkem by mě zajímalo, kdo to je. Otevřu dveře od sklepa, ale v tom uslyším Yoongiho hlas. Cože? Je to vážně Yoongi a nebo se mi to jen zdá? Dveře jsem potichu zavřel a kráčel blíž k hlavním dveřím.

Je to on. Slyším mého nejlepšího kamaráda. Proboha, co tu dělá?

Jakmile ho Jungkook pustí dovnitř, tak se utíkám schovat do jeho pracovny. Pokud se tohle dozví Jungkook, že jsem ho neposlechl, tak budu určitě potrestaný. Ale je mi to jedno! Jen jsem chtěl vidět mého nejlepšího kamaráda. Opatrně jsem vykoukl ze dveří i hned jsem spatřil jeho černé vlasy, které se ztratily z mého dohledu. Sakra.

Asi ho už neuvidím, když zalezly do ložnice. Po špičkách jsem šel do svého pokoje, což v tom jsem nechtěně zhodil vázu. Sakra! Potichu jsem utíkal přes kuchyň, ale to bych nebyl já, kdybych nezakopl. Tentokrát jsem uslyšel kroky ke mně. Co mám dělat? Kam se mám schovat? Zalezl jsem pod stůl. V té rychlosti mě nic lepšího nenapadlo.

Uviděl jsem Yoongiho nohy a pak Jeon-a. Zacpal jsem si pusu, aby nešlo slyšet jak nahlas dýchám. Strašně se mi třese tělo.

Počkat.. Proč se vůbec schovávám? Kdybych se prozradil, tak bych byl volný, tak proč tohle dělám?

,,Říkal jsem ti přece, že to bylo buď z venku a nebo to mohla být myš," uchechtl se.

Pro něho to dělám. Protože ho miluju a nechci ho opustit.

,,Yoongi, přece si pořád nemyslíš, že jsem to já," řekl najednou Jungkook, obešel ho a šel blíž k lince. Rychle mi dojde, co chce udělat. Na té lince jsou přece nože. ,,Já vím, že to ty nejsi. I policie to říká," špitl.

Mám chuť teďka vylézt a zařvat na něho, ať neubližuje mému kamarádovi. Zároveň ale mě tu něco drží. Jako kdybych byl tu uvázaný provazem. Jungkooku prosím, nedělej to.

,,Tak já už nejspíš půjdu," řekl po chvíli Yoongi. ,,Dobře," povzdychl si Jungkook a šel společně s Yoongim ke vchodovým dveřím. Jungkooku.. prosím. Chci vylézt, ale nemůžu.

Yoongi...

Najednou jsem uslyšel blížící se kroky. Zpozorníl jsem a zvedl hlavu. Jungkook si čupl a koukl na mě. Ve tváři neměl žádnou emoci. Nelíbí se mi to.

,,Vůbec se neumíš schovávat, Jimine,“ šeptl a natáhl ke mně ruku, abych vylezl. ,,J-Já jsem ho chtěl jen vidět a trošku se to zvrtlo. Promiň. Vím, že si zasloužím trest,“ začal jsem se omlouvat. ,,Pšššt.“ Přitáhl si mě do objetí. Přestal jsem dýchat.

Jeho teplé tělo. Jeho vůně..

,,Jsi můj,“ zašeptal mi do ucha. Hnedka se mi všude objevila husí kůže.

,,Jsem tvůj,“ usmál jsem se. Je tak milý.

Jak jsem dořekl, tak mě zohl přes linku a sundal mi kalhoty.

Jsem tvůj.