Secret News (1D)

3. První setkání

Vstoupím do domu a moje oči najednou vidí tolik věcí a vjemů , že nejsou schopné si zapamatovat vše. Poměrně hlasitá hudba, dost, ale opravdu docela dost lidí, odhadem třeba tak padesát, pouze v této jedné místnosti, všude kelímky plné pití, nejspíše alkoholu a lidé,kteří si povídají a překřikují hudbu. Fajn tak už teď mě bolí hlava. Ne dělám si srandu,vlastně mám docela ráda párty a ráda oslavuji, jenže dnes tady nejsem kvůli zábavě, nýbrž kvůli plánu. Ježiš připadám si jak tajná agentka. Což jsem vlastně jako malá vždycky chtěla být, je to cool no ne ? Ale nenapadlo by mě, že bejt tajná agentka může bejt tak složitý a ne vždy plníte úkol,který vás baví a který je dobrý. Chvíli tady jen tak stojím mezi lidmi,kteří se phybují kolem mě a snažím se to vše zpracovat. Když to po pár minutách tak nějak dokážu rozhodnu si v hlavě udělat imaginární body, které si opakuji už od včera. Takže zaprvé najít Nialla, za druhé donutit ho se semnou bavit a za třetí zaujmout ho tak, aby na mě jen tak nezapomenul. Jasně to je jednoduchý, to zvládnu i se zavřenýma očima. Ne, dělám si randu. Nemám páru ani kde ho v tomhle obřím baráku najdu, natož jak splním ten zbytek. Fajn, nesmím panikařit. Dám na svůj instinkt. 

Mé nohy se tedy odhodlaně rozpohybují a já z opravdu prostorné chodby projdu do dalšího pokoje,který se ukazuje jako obývací. Zde je opět spousta lidí,ale ani jednoho z pětice slavných kluků, kvůli  kterým zde jsem tu nevidím.Odsud vedou buďto dveře do kuchyně a nebo schody do patra. Co by dělali nahoře ? Třeba alespoň jednoho z nich objevím v kuchyni. Vydám se tedy ke dveřím a hned poznám, že můj odhad byl správný jelikož slyším hlas se silným irským přízvukem. Tenhle hlas bych upřímně poznala i ze spaní. Tohle nemůže být nikdo jiný než Niall a jelikož se ten hlas stále přibližuje, znamená to ,že každou chvíli musí projít těmi dveřmi a já mám tak pouze několik sekund na přípravu. V tom mě to napadne. Půjdu a jako "omylem" se s ním srazím. Koukneme si do očí a on ze mě hned bude hotovej, dáme se do řeci a ruka je v rukávu. Takhle to přeci funguje v každém romantickém filmu ne ? Tak to sakra musí fungovat i teď. Jelikož se tenhle celý nápad odehraje v mé hlavě během několika vteřin ,tak ani není čas přemýšlet nad nějakou nervozitou a já se zkrátka rozejdu ještě rychleji a když zahlídnu čupřinu blonďatých vlasů a zářivé modré oči, ohlédnu se někam do strany, aby to vypadalo, že nedávám pozor a jako omylem vrazím do osoby přdemnou. Zavřu oči a podvědomě se během několika vteřin připravuji na pád, a dávám ruce tak, aby mě to nebolelo. Jenže to není potřeba, protože se kolem mě obmotají cizí paže,které jsou mimochodem silnější než jsem myslela a zachrání mě tak před pádem. Otevřu oči a kouknu se Niallovi do obličeje. Moje srdce vynechá několik úderů, protože se v hlavě ozve mé já,které je do Nialla naprosto zblázněné a já se jen snažím tvářit co nejvíc v pohodě a překvapeně. On se usmívá a kouká na mě.

,,Promiň, já nechtěla." dostanu ze sebe a musím říct, že se mi daří znít co nejpřesvědčivjěji dokážu. 

,,V pohodě." usměje se tak že ukáže řadu perfektních bílých zubů. Poté jeho ruce opustí mé tělo a než se naděju už je spolu se zbytkem kluků někde zamnou. 

,,Tyjo tobě ty holky padaj do náruče." slyším ještě jak se zasměje Zayn a už jsou pryč. Ohlédnu se za nima. Super, tak to nevyšlo a co já teď tady sama v kuchyni ? Achjo,asi to chce nový plán,ale na to se musím napít. Nealka samozřejmě, vždyť jsem tady autem. Nebojte nemusíte mě hlídat.

O dvě hodiny později

Ježiš to je voprus, už fakt nevím co tady mám dělat. Nic mi nevychazí. Za ty dvě hodiny jsem kluky viděla jen jednou,když nám všem hromadně děkovali, za to že jsme tady,kde jsem  si od Nialla nezískala víc než jeden jediný pohled a pak vždy když jsem je někde zahlédla a šla jsem k nim, tak vždy někam zmizeli než jsem se k nim dokázala přiblížit na víc než pět metrů. Buďto je zrovna fotograf nutil se fotit,protože má za úkol dnešní večer dokumentovat jak už jsem zjistila, nebo si je odtáhli stranou nějací jiní lidé a zkrátka mi to vůbec nejde. Takže teď už asi tak půl hodiny sedím na židličce v kuchyni u takového menšího baru co tady mají, popíjím ananasový džus a rozjímám o tom co budu dělat. Možná bude nejlepší jít domů a vykašlat se na to. Už mě to tady upřímně opravdu nebaví. Asi je na čase jít domů. Ještě napíšu tátovi že na to kašlu. Ať si na to najde někoho jiného. Jenže ještě než vytáhnu mobil z kapsy, všimnu si přes větší okno,které zde je Nialla,který jde sám zahradou a nakonec zaleze do takového altánku či jak to nazvat. Co tam jde dělat ? Šel tam sám ? Začnou se mi honit myšlenky hlavou. Možná bych mohla jít za ním, třeba je to příležitost jak se s ním dát do řeči. Ale co když tam přeci jen bude s někým ? Ale pravda je, že tady sedím už takovou dobu a nikoho jsem neviděla tam jít. Fajn jdu to zkusit, jestli nevyjde už ani tohle tak jdu opravdu domů a kašlu na to. Tohle je poslední šance.Jdu na to. Zvednu se tedy ze židle a vydám se do předsíně odkud vedou dveře na zahradu, teda alespoň myslím. Viděla jsem tam jedny dveře kromě těch,kterými jsem vešla hlavním vchodem. Tak jen doufám, že je má intuice správná. Snažím se působit co nejméně nápadně a během chvíle už tedy otevírám dveře a s úsměvem zjišťuji, že jsem to odhadla správně. Pohled mi padne na rozlehlou a krásnou zahradu osvětlenou svěy,které jsou zabudované v zemi. Je tu velký bazén, záhonky s květinami a nedaleko vidím i onen altánek, kam zmizel Niall. Vydám se tím směrem po dlážděné cestičce a v hlavě se uklidňuji. Během chvíle už stojím před dveřmi vedoucími dovnitř. Asi bych měla dělat jakože jsem nevěděla že je tady,ale co mu mám jinak říct opravdu netuším. Přemýšlím nad různými větami jak začít konverzaci,ale nic mi stejně nepříjde dost dobré. A tak to nakonec po několika minutách vzdám a rozhodnu se dát na osud a tak zkrátka spontálně otevřu dveře a nakouknu dovnitř.

On hned zvedne hlavu mým směrem a můj pohled se spojí s tím jeho modrým. Na sucho polknu a přinutím se ke slovu. Teď hlavně nesmím nic pokazit.

,,Ehm, promiň...já nevěděla, že tady někdo je." zalžu a tvářím se co nejvíc přesvědčivě to jde.

,,To je v pohodě." mávne nad tím rukou. Super a co teď ? Mysli, notak mysli.

,,Vím, že mi do toho nic není,ale proč jsi tady a sám, když máš s přáteli oslavovat váš úspěch?" zeptám se stále nervózní.

,,Zkrátka dnes nemám moc náladu na párty,navíc si tam ani nepřipadám nějak moc podstatný. Vím,že to zní divně a nepochopitelně" pokrčí rameny,ale stále se tváří docele zachmuřeně. Odhodlám se a rozejdu se jeho směrem.

,,Ani ne, taky se občas cítím jako osmý kolo u vozu." zkusím to touhle cestou. On se zatváří trochu nechápavě a já doufám,že mi nahraje do karet tak jak potřebuji.

,,Neříká se náhodou pátý kolo u vozu ?" zeptá se načež já se v duchu raduju, protože odpověděl přesně tak jak jsem doufala.

,,Jo, ale já si připadám jako osmý a to je ještě horší." zavtipkuji načež on se poprvé za tu dobu co tady mluvíme zasměje. Jeho smích mě donutí k lehkému úsměvu.

,,Tak to jsem na tom ještě dobře." uchechtne se.

,,To teda. Můžu si přisednout ?" zeptám se a ukážu na lavičku vedle něj. Prosím ať souhlasí.

,,Jo jasně." pousměje se a trochu se posune, aby mi udělal místo a já se tedy posadím.

,,Mimochodem já jsem Niall." natáhne ke mně ruku.

,,Katie, ráda tě poznávám." přijmu jeho nabízenou ruku a v duchu se raduju. Vyšlo to.

,,Já tebe taky." oplatí mi mile.

A hra může začít......

Ahoj, přeji vám hezký sobotní večer a konečně se hlásím s novým dílem. Asi počítejte s tím že ty díly udoi vycházet tak dva v týdnu protože víc očividně bohužel nestíhám, ale orpavdu se snažím. A teď chci zkusit novou metodu organizování mého času tak abych vypadává častěji, ale neslibuji že to tak opravdu bude. Prosím o voltes a komentiky. Niki<3

Q: Byl jste někdy někdo na únikové hře ve formě virtuální reality?

A:Já dnes a bylo to sakra hustý. V tom VR je prostě všechno tak reálný a je to úplně o něčem jiném než normální únikové hry, jde zde spíš o ten příběh. Pokud někdo budete mít příležitost tak určitě zajeďte do Prahy do Hamleys a jděte na to, doporučuji.!!