Secret News (1D)

25. New York

Vezmu rukojeti mých kufrů a letištní halou na New Yorském letišti se vydám blíže k východu. Tady by někde měla být Jess, jenže je tady tolik lidí, že netuším jak jí mám najít. 

,,Katie." ozve se najednou za mnou a já se na dotyčnou osobu otočím. Než se naděju už jsem uvězněna v jejím obětí.

,,Ahoj Jess." pozdravím jí i s obětím.

,,Tak co kočko ? Jak se cítíš ?" zeptá se když se oděmě odtáhne a přesune na mě její starostlivý pohled. 

,,Nic moc." smutně se pousměju a ona chápavě přikývne.

,,Tak pojď, jedeme domů." vezme jeden můj kufr, já vezmu ten druhý a v tichosti jí následuji z budovy ven. Ovane mě New Yorský vánek a já se přeci jen musím trochu pousmát. New York.Je to sen skoro každýho člověka se sem podívat a já mám teď to štěstí a i tak se necítím tak štastně jak bych měla. Hrozná ironie.  Venku nasedneme do Jessina auta a vyjedeme.

,,Předpokládám, že dnes nemáš asi moc náladu na poznávání New Yorku co ?" zeptá se.

,,To máš teda pravdu. Jsem docela unavená i když jsem se při letu trochu prospala." souhlasí.

,,Jo s tím jsem tak nějak počítala. Doma jsem ještě stihla uvařit,tak se v klidu najíme a tak. Taky bys mi teda mohla vše povědět, třeba se ti víc uleví, když se z toho vypovídáš. A mám dokonce koupený fakt dobrý víno." pousměje se.

,,Jo, to zní dobře. Stejně teď nemůžu jít spát. To bych se vzbudila v noci." přikývnu.

,,Tak domluveno. A zítra i pozítří mám volno tak tě tady provedu a večer bychom třeba moly jít ještě s pár lidma na nějakou párty nebo tak. Prospělo by se ti odreagovat." navrhne.

,,Asi máš pravdu,ale hlavně si budu muset co nejdřív najít nějakou práci, protože jsem za letenky sem dala skoro všechny svoje úspory." povzdechnu si.

,,Já bych možná o něčem věděla. Ale dneska to neřeš." pousměje se a já souhlasím. Zbytek cesty tedy ani jedna nemluvíme,ale zřejmě nám to nevadí. Já jsem moc ztracená ve svých myšlenkách a pozoruji město, které se míhá za okýnkem. A Jess je zkrátka tak dobrá kamarádka, že ví, že teď je ticho právě to co potřebuji.

,,Takže ti prostě nevěřil ? Ani když jsi mu řekla, že ho miluješ ?" zeptá se stále nechápavě Jess a upije že skleničky vína. Už sedíme u ní v obýváku na sedačce, já jsem dokonce i vyspechovaná a jsme i po večeři a já už jí tady nějakou chvíli vyprávím vlastně všem co se stalo mezi mnou a Niallem již od začátku.

,,Ne. Sice se mu v očích něco mihlo,ale potom mi vpálil ,že jsem mu vlastně celou dobu lhala a ptal se jestli je vůbec pravda že mi umřela mamka." řeknu a setřu si další slzy stékající po mých tvářích. Já tohle prostě nedávám. Sebemenší vzpomínka bolí jako čert. Doufám,že se z toho časem dostanu. 

,,To si děláš prdel ? Jak to mohl vůbec říct ? Vždyť já myslela že tě miluje:" řekne docela naštvaně. 

,,Já si nemyslím, že by mě miloval a na jednu stranu se mu přeci jen nedivím. Vždyť já mu vlastně opravdu lhala celou dobu. Ale nešlo to jinak. A bylo mi s ním tak krásně, že jsem prostě nemohla přestat." zakroutím hlavou, upiji ze své skleničky a postavím jí zpět na stolek.

,,Achjo, nezasloužíš si takovýho trápení." zamračí se a přitáhne si mě do obětí

,,Ale jo zasloužím, udělala jsem chybu a vím to,ale teď už je očividně pozdě jí napravit." vzlyknu.