Secret News (1D)

18. Podpora

,,A na co umřela ?"  ptá se dál.

,,Infarkt." řeknu a dám další věc do svého šedého menšího kufru. 

,,Fajn, takže to mám, jméno, na co umřela, Niall je z toho zdrcenej. Fajn jdu jí to rychle odeslat ať může napsat ten článek. A taky jdu napsat těm fotografům, aby na vás čekali na letišti. Dobrá práce." vysype ze sebe rychle táta a opustí můj pokoj. Jako bych si přála nebo snad mohla za to, že Niallova babička umřela. Bože,divím se,že i z tohohle chce vytřískat čánek. Jakoby zapomněl jak težký je přijít o člena rodiny. Původně jsem mu o tom nechtěla říkat,ale nakonec mi nic jinýho nezbylo, když jsem mu musela oznámit, že na tři dny odlítám s Niallem do Irska. Navíc kdyby se dozvěděl, že jsem o tom věděla a neřekla mu to....nevím co by dělal, asi by se zbláznil. No každopádně já mám teď asi tak dvě hodiny než mě tady vyzvedne Niall. Letíme v osm hodin což znamená, že v Irsku budeme kolem desátý a pak ještě pojedeme asi hodinu k Niallovi domů. Mullingar totiž nemá svoje vlastní letiště. Niall volal rodičům jestli jim nebude vadit že přijedeme až takhle v noci,ale prej ne. Jsou rádi, že ho uvidí a prý se těší až mě poznají. No, snad si tam nebudu připadat moc blbě, ale jedu tam zkrátka proto, abych Nialla podpořila. No každopádně já se teď jdu tedy vysprchovat.

Vydám se tedy do sprchy, kde se celá umyji včetně vlasů,které potom vyfénuji, osuším se a obleču si spodní prádlo ve, kterém se následně vydám do svého pokoje. Po chvilkové úvaze si obleču černý teplákový overal, který je nahoře jako tílko. No co, do letadla ve všem pohodlí ne ? Navíc on vypadá fakt dobře. K tomu si ještě vytáhnu světlounce modrou koženou bundičku,kterou prozatím položím na postel a alespoň trošku se namlauji.Ale dnes úplně minimálně,takže použiji jen trochu korektoru  a řasenky. Potom ještě hodím do kufru posledních několik důležitých věcí a akorát když dozavřu kufr mi pípne zpráva od Nialla, že už čeká dole. Rychle si tedy doobleču bundičku, zapnu si kolem pasu černou ledvinku, ve které mám ty nejdůležitější věci jako mobil a peněženku, vezmu svůj kufr do ruky protže není vůbec nijak moc těžký a ryhel se vydám dolů.

,,Tak já jdu. Mějte se tu, vidíme se za tři dny." křiknu ještě do domu zatímco si v předsíňi obouvám bílé tenisky. 

,,Ahoj." ozve se táta z kuchyně.

,,Užij si to s tím fešákem." mrkne na mě ségra,která se najednou objeví zamnou.

,,Díky." řeknu jen a potom opustí. dům. Jakobych si to s ním mohla užít, když teď prožívá to co prožívá. Hned si všimnu taxíku, že kterého vystoupí Ni a rychle se ke mně rozejde.

,,Ahoj." vtiskne mi nejprve pusu na tvář.

,,Ukaž já ti to vezmu." lehce se pousměje a vezme mi kufr. Je poznat, že to není ten veselý Niall jako vždy,ale to je pochopitelné. Během chvíle už tedy sedíme v taxíku a jedeme na letiště. V taxíku je docela ticho, jen občasně prohodíme pár slov. Ni má na očích sluneční brýle a kouká z okýnka. Ale jeho ruka už na začátku cesty našl tu mou a od té doby jí drží. Nevadí mi to, stejně jako mi nevadí to ticho, chápu to,naprosto a pokud mu alespoň svou přítomností trochu pomáhám, tak tady s ním v tichosti budu sedět třeba celý den. Když dojedeme na místo Ni zaplatí řidiči, vystoupíme, já si  vezmu svůj kufr, který chytnu za rukojeť a Ni si přehodí svou cestovní tašku přes rameno a potom mě chytne s lehkým úsměvem za ruku, načež nic nenamítám a propletu si s ním prsty. Ruku v ruce se tedy vydáme do vestibulu letiště a najednou se kolem nás objeví fotografové,kteří se snaží zaznamenat každý náš pohyb. Nojo, já na ně úplně zapomněla. Sklopím tedy hlavu k zemi a běhm chvíle se zde naštěstí objeví ochranka, která je odvede.

,,Jsi v pohodě ?" zeptá se starostlivě Ni, načež přikývnu.

,,A ty ?" zeptám se na oplátku.