Secret News (1D)

10. Tak básnil jo?

Projdeme několika stejně vypadajícímy chodbami,které jsou plné dveří ze všech možných i nemožných koutů až se nakonec zastavíme skoro na konci chodby, kde vysí cedule maskérna.

,,Tak a jsme tady, připravená ?" uchechtne se.

,,Mám snad na vybranou ? To nějak zvládnu." zasměju se i já a on tedy otevře deře a rukou mi pokyne abych vešla první.

,,Jé ahoj Katie." višmne si mě jako první Zayn,který je zrovna opřený o zeď u dveří a pije vodu. Hned na to mě pozdraví i ostaní kluci.

,,Ahoj." oplatím jim a poté mi padne pohled na dívku,která může být tak ve věku Nialla a zrovna si připravuje nějaké hřebeny před velkým zrcadlem.

,,Ahoj já jsme Lou, masérka kluků. Promiň, že se představuju sama,ale oni jsou takový puberťáci, že toho nejsou schopní sami." uchechtne se ona blondýnka a natáhne ke mně ruku.

,,Ahoj já jsem Katie, ráda tě poznávám." příjmu její ruku. Sakra jak je možný, že jsou tady všichni tak sympatický?

,,Jo takže ta Katie, slyšela jsem na tebe jen samou chválu." usměje se.

,,Vážně ? Od koho ?" zajímám se a Lou hlavou pokyne za mě.

,,Támhle od toho skřeta. Doslova o tobě básnil." zasměje se a já se překvapeně otočím na Nialla.

,,Tak básnil jo ?" zvednu obočí a přitom se nemůžu přestat usmívat. On o mně básnil proboha.

,,Ehm, no já myslím, že je na čase něco dělat....Lou vezmeš mě jako prvního prosím ? Chtěl bych to tady Katie potom víc ukázat." změní Ni téma a příjde mi docela nervózní z čehož se usmívám snad ještě víc. Fakt pro mě den ode dne znamená víc a víc.

,,Jasně,tak pojď." pokyne rukou ke křeslu u zrcadla a on si tam tedy s úsměvem sedne.

,,Pojď si klidně přisednout Katie." nabídne mi Harry a poposedne si na sedačce blíže k Louimu,takže mi tím udělá místo a já si s poděkováním sednu.

,,Nechceš něco k pití nebo tak ?" zeptá se gentlemansky.

,,nene, jsem v pohodě nedělej si starosti." usměju se na něj.

,,Ale pro tak krásnou slečnu jako jsi ty by mi bylo ctí něco donýst." složí mi poklonu,ale přesto vidím jak se uličnicky usmívá a že to bere opravdu jen kamarádsky, chápete.

,,Ehm, ehm." odkašle si Niall s křesílka nenápadně a my na něj koukneme. Višmnu si, že nás v zrcadle pozoruje,ale dělá jakoy ne. Všichni se tedy začneme smát. Koukám, že s nima se člověk opravdu nikdy nenudí.

,,Díky Lou." poděkuje Ni,když už je jeho účes hotový a perfektní ,samozřejmě. A vyskočí nadšeně z křesla.

,,A ty pojď." čapne mě za ruku a rozeběhne se z místnosti,takže já ho jen se smíchem následuji. Probíháme několika chodbami než se najednou zastaví až do něj narazím.

,,Sakra, to trénuješ na maraton nebo co ?" zeptám se s uchechtnutím zatímco se z hluboka nadechnu abych zklidnila svůj dech.

,,Ne,ale nemáme moc času. Za chvíli tam budeme muset s klukama jít zkusit zazpívat,alespoň jednu, dvě písničky a potom už tam budou pouštět lidi." pousměje se a odhrne černou plentu na stranu, přičemž mi pokyne rukou, abych prošla jako první. Věnuji mu trochu nedůveřivý pohled,ale když přikývne tak se tedy odhodlám a vstoupím dovnitř. On jde hned zamnou. Jsou zde takové menší zeležné schody, po kterých tedy vystoupím a ocitnu se za další černou plachtou. Avšak je to tady o dost větší.