Secret News (1D)

30. Back Together?

,,Nialle ? Co tady děláš ?" překvapeně se na něj otočím.

, ,Abych řekl pravdu tak teď vlastně vůbec nevím jak ti odpovědět." vydechne a jakoby nejistě udělá několik kroků blíže ke mně.

,,Aha, tak v tom případě by ses měl nejspíš zase otočit a vrátit se domů." řeknu a snažím se být co nejsilnější. Já jsem řekla, že už je koenc. Nedovolím abych se kvůli němu zase trápila.

,,Katie, já vím, že jsem to posral. Neměl jsem říkat, že jsi si to se smrtí tvojí mámy vymyslela, jenže já v tu chvíli byl tak naštvanej a zklamanej a prostě mi to vylítlo, promiň." koukne mi upřeně do očí a já se snažím hlavně o jedno. Nerozbrečet se.

,,To už je jedno. Koneckonců se není čemu divit. Měl jsi pravdu, lhala jsem." pokrčím jakoby lhostejně rameny.

,,Ne není to jedno. Tohle jsem prostě říkat neměl. A..........taky vím, že jsi tátovi ani nikomu o tý pauze neřekla." opět ke mně udělá několik kroků a je tak už opravdu blízko mě. Ovane mě jeho osobitá vůně, nad kterou musím lehce přivřít oči. 

,,Fajn, tak už to víš a co já s tím." opět pokrčím rameny,ale z oka už mi steče jedna neposedná slza. já už na to prostě nemám. Niall se ke mně hned natáhne a slzu zachytí jeho palcem. Pod jehi dotekem se musím lehe zachvět.

,,Nebreč Katie. Prosím, ne kvůli mně. Je mi líto, že jsem ti nevěřil,ale potom co jsem zjistil......" smutně na mě kouká a nechá vyznít větu do ztracena.

,,A to jsi přiletěl za mnou do New Yorku jenom abys mi to řekl ?" zeptám se nechápavě. 

,,Víš jak mě bolí tě zase vidět ? Už jsem se začínala dávat do kupy, neříkám, že to šlo skvěle ale začínala a teď se tady zase objevíš a chováš se takhle. Chyběl si mi celou tu dobu a teď když jsem se s tím začínala smiřovat tak si sem přiletíš a všechno zase zkazíš. opravdu bys měl jít." na konci vzlyknu a nechám několik dalších slz smáčet můj obličej. 

,,Ne neodejdu a ne nepřiletěl jsem sem jenom kvůli tomuhle. Nebo možná,ale já spíše doufal, že bys mi třeba mohla odpustit ? Že bychom si mohliv všechno vyříkat a být zase spolu. Od začátku bez lží. Já o tebe totiž opravdu nechci přijít Katie. Cítím k tobě něco výjmečnýho, protože ty jsi výjimečná, vím to a co jsme se rozešli, byl jsem jak mrtvola. Nedokázal jsem se pomalu ani najíst. Potřebuju tě a vím, že ty potřebuješ mě." řekne zatímco jeho ruce najdou ty mé a on je uchopí. Měla bych se bránit, ale prostě už nemůžu. 

,,Jak si tím můžeš bejt tak jistej ?" pozvednu obočí. Ano stále se snžím bejt silná.

,,Řekla jsi mi, že mě miluješ. Na to se přeci nezapomíná." lehce se pousměje a mně to přecijen na obličeji vykouzlí menší úsměv. Bože můžu si namlouvat co chci,ale stejně vím, že jediný co opravdu chci a potřebuju je on. 

,,Miluješ mě pořád ?" zeptá se a koukne mi z hluboka do očí. Kouknu se do strany zatímco si kapesníkem utírám uslzené oči a tváře a poté kouknu zpět na něj.

,,A ty mě ?" zeptám se ho. Chvíli je ticho a jen na mě kouká než se usměje. Jedna jeho ruka zabloudí za můj krk a on si mě přitáhne do polibku. Okamžitě zavřu oči a začnu spolupracovat. Bože to je tak nádherný opět cítit jeho rty na těch mých. Jakoby naše rty byly stvořené jedny pro druhé. Skvěle do sebe zapadají. Je to zkrátka dokonalé.

,,Jasně, že tě miluju. Myslíš, že bych za tebou jinak letěl až sem ?" pousměje se, když se odtáhne, ale jen tak aby mi viděl do očí. Takže mi ta nádherná slůvka vlastně šeptá do rtů a já nemůžu uvěřit, že to z jeho úst opravdu slyším.