Secret News (1D)

21. Breakfast

Druhý den

Ráno otevřu oči a zjišťuji, že ležím v Niallově posteli sama. Jenže to hned pochopím jakmile kouknu na hodiny. Deset pryč. No, ono pravda je, že jsme včera přišli domů, no vlastně spíš už dneska. Nějak se to protáhlo. Vylezu tedy z postele a vydám se do koupelny, kde vykonám ranní hygienu. Potom se vrátím zpět do pokoje a chystám se obléct,když v tom se otevřou dveře a v nich stojí můj přítel s tácem plným jídla. 

,,Sakra, ty už jsi vzhůru. A já ti chtěl udělat překvapení." smutně na mě koukne a já překvapeně pootevřu pusu.

,,Ale, ne. Ježíš to je krásný Ni." usměju se. 

,,Ale není to takový." namítne a já sklopím pohled na zem a snažím se rychle něco vymyslet.

,,Tak já mám nápad, zavři a vrať se sem tak za deset sekund." řeknu a on na mě nejdříve nechápavě koukne, ale nakonec nic nenamítá a opustí tedy pokoj. Já opět rychle skočím do jeho postele a zachumlám se do peřiny, která voní po něm a zavřu oči. Pár vteřin na to slyším jak se opět otevřou dveře a Niallovo tiché uchechtnutí. Dveře zavře a přiblíží se k posteli. Tedy alespoň tak odhaduji podle kroků a snažím se nezačít smát. Poté se prohne matrace a za chvíli slyším jeho hlas u mého ucha.

,,Vstávej ospalče."řekne a z jeho hlasu je poznat, že se snaží nesmát. Naoko se jako protáhnu a otevřu oči. Jenže v tu chvíli, když se naše pohledy střetnou se začneme oba smát na celej pokoj. 

,,Tak se mi to nepovedlo no." protočí očima,když se dosmějeme.

,,Ale nene, je nádherný,děkuju." usměju se na něj a pohladím ho po lehkém strništi. 

,,Snažil jsem se." pokrčí rameny.

,,A povedlo se ti to."mrknu na něj a potom si po ho přitáhnu do polibku. Poté se spolu pustíme do tý krásný snídaně.

,,Tak co chutnalo ?" zeptá se,když položí tác vedle postele na stoleček.

,,Bylo to výborný. Ještě žádnej kluk mi nedonesl snídani do postele." usměju se na něj.

,,Já,ale nejsem jen tak nějakej kluk." ušklíbne se.

,,To teda, ty jsi ten nejlepší kluk na světě." řeknu s lehkým zasmáním a on si mě poté za bradu přitáhne do polibku. Po chvíli nalehne nademě, takže já se položím zpět do peřin a obmotám ruce kolem jeho krku. Je to skvělé jako vždy, jenže potom začne sjíždět jeho rty na můj krk a jakmile se ho dotkne tak se začnu smát a odstrčím ho. 

,,Co je ?" věnuje mi nechápavý pohled.

,,Já jsem na krku strašně lechtivá." vysvětlím načež on se začne taky smát a na to mě teda začne provokovat tím, že se mi snaží dát další pusy na krk a já se směju a svíjím jak poblázněná. Jenže potom z ničeho nic, nevím jak se to stane mě opět políbí na jedno místo a mě se ze rtů místo smíchu ozve vzdech. Najednou se nad tím pozastavím a Ni se překvapeně odtáhne od mého krku a koukne mi do očí.

,,Ale co to bylo ?" zeptá se s úšklebkem,který mu pohrává na rtech. 

,,Nic." zalžu a cítím jak moje tváře nabírají červenou barvu.

,,Ale ntoak, za to se přeci nemusíš stidět. Naopak, jsem rád, že už vím co na tebe platí." mrkne na mě a uličnicky se usměje.

,,Já se nestydím to nic nebylo." namítnu.

,,Ne, tak fajn, když říkáš." pokrčí rameny a políbí přesně ono místečko a já ze sebe vydám zase ten stejný zvuk. A je jasné, že nemůžu protestovat.