Na vlnách slz

Lihovina

Na smrtelném loži výčitky se množí,
vina se nese trpčeji
aneb, druhým nic nedopřeji,
nepomůže ani jméno boží.

Viděla jsi, co způsobila sis,
ledabylým a lhostejným chováním,
nyní máš problémy se psaním,
v prstech ztrácíš cit.

Přemýšlíš, jak promarnilas svůj život,
lehkovážně jej utopila,
s alkoholem ses zbratřila,
zbylo několik sirot.

Teď víš, že to, co pohánělo tě dál,
způsobí tvou zkázu,
už zbývá málo času,
dětem tvým zbyde jen žal.

Jak by ses teď měla,
kdybys sklenku bílého odmítla,
dočkala by ses dalšího jitra,
měla stále strážného svého anděla.

Rodina by byla pospolu,
děti byly dětmi,
ne tvými oběťmi,
nevzdaly by se tak snadno svého idolu.

Leč tys vybrala si tekutý jed,
a s dětmi to šlo z kopce,
nezůstali ve škole,
stejný osud je lehce sved.

Nejmladší stále bojuje,
nechce věřit, že víno milejší ti je,
tobě na rtech zbyl jen slabý vzdech,
není už energie na další diskuse.

Když tvou mysl tma už kryje,
ruce vzpínáš vzhůru,
naposledy vidíš tu stvůru,
která stále legálně žije.