Kéž bys žil na druhé straně republiky,
a já tady,
můj mozek nedopouštěl se neustále zrady,
a oba tomu druhému unikli.
Každý den nasazuji masku,
abych se bláhově skryla
a prsty si do dlaně neryla,
když slyším každou tvou hlásku.
Je jako ozvěna,
plná ostnů
a kakofonních tónů,
ba jako smrtka oděna.
Kéž by se nic mezi námi nestalo,
nedokážu ti každý den čelit,
aniž bych semkla čelist,
až tak mě to poznamenalo.
chci jít dál, zapomenout,
leč tvoje tvář mne pronásleduje
a temně se zabarvuje
černou barvou drahocennou.
ČTEŠ
Na vlnách slz
PoesíaVlny začaly jej polykat, zčeřily se pěnou, kdysi prý byl unikát, nyní schránkou zvrásněnou. •Sbírka amatérských básní, převážně epického duchu•
