Noční můry požírají tě,
myslíš si, že už je vše zlé za tebou,
leč tvá mysl ponechá tě v klidu na dně,
v lese tě zase zuby zebou.
Vrací se,
nahlodávají a popichují,
a tobě je fakt zle,
že i dobré vzpomínky temně se zabarvují.
Proč by to mysl dělala?
Proč raději nepomáhá se uzdravit?
Teď abych kvůli ní pátrala,
jak se opravit.
Není mír, ani pokoj,
dokud je mysl živá,
a pokud jsi démony pohřbila hluboko,
nediv se, že to neodeznívá.
ČTEŠ
Na vlnách slz
PoetryVlny začaly jej polykat, zčeřily se pěnou, kdysi prý byl unikát, nyní schránkou zvrásněnou. •Sbírka amatérských básní, převážně epického duchu•
