M: ,,Zkusíme." usmála se Mery a dala Davidovi pusu. ,,Jen je tady ještě jedna věc."
D: ,,No a jaká?"
M: ,,Řeknu ti to někde, kde budeme jen my dva."
D: ,,Tak pojď ke mě."
M: ,,Dobře."
Přišli k Davidovi.
M: ,,Máš to tady krásný."
D: ,,Děkuju. Chceš kafe nebo čaj?"
M: ,,Čaj, děkuju."
David ho Mery udělal a dal jí ho. Sedl si k ní a přitulil se k ní.
D: ,,Tak co si mi chtěla říct?" usmál se.
M: ,,Víš.. Je to pro mě těžký a než se mezi náma cokoliv stane, tak chci aby si věděl, že.."
D: ,,Že?"
M: ,,Já vím, že jednou budeš chtít děti.. Jenže já...." nahrnuly se jí slzy do očí.
D: ,,Co?"
M: ,,Já ti dítě dát nemůžu. Nemůžu mít děti." rozbrečela se Mery.
David jí objal.
D: ,,Ššš... mě to nevadí. Nejsem s tebou kvůli dětem, ale protože tě miluju. A navíc si ho můžeme adoptovat ne?"
M: ,,To jo, ale to nebude ono.. Nebude to, že ho budu nosit 9 měsíců a tak."
D: ,,Ale, na to ještě je čas. Vem si to, že já ještě nemám ani střední. Jsem rád, že si oblíknu ráno dvě stejný fusakle i přes to, že je mám všechny černý. Já bych se teď stejně o to malý nedokázal postarat. Ty jsi taky čerstvě po škole, takže moc peněz by jsme neměli. Až budeme chtít to malý, tak to budeme řešit. Teď jsem rád, že tě mám." dal jí pusu do vlasů.
Mery si utřela slzy a pousmála se.
M: ,,Jsi skvělej." pohladila ho po strništi.
D: ,,Ty víc." usmál se. ,,Dáme si pizzu?"
M: ,,Jo ráda."
David objednal pizzu a najedli se.
Bylo něco kolem 8, když se Mery zvedala, že půjde.
D: ,,Kampak?"
M: ,,Domu. Musim ještě opravit ty testy."
D: ,,Ale nemusíš domu. Můžeš tady klidně zůstat a ty testy taky můžeš opravit tady. Propisku snad ještě nějakou najdu."
M: ,,Nebude ti to vadit?"
D: ,,Kdyby mi to vadilo, tak ti to nenabízim." zasmál se David.
M: ,,Ale stejně tam musim kvůli věcem."
D: ,,No tak tam zajdeme hned ne?"
M: ,,Dobře." usmála se Mery a vyrazili k ní domu pro věci.
