Je to přesně měsíc co u Mery a Davida byla sociálka ohledně toho, aby si zkontrolovali jak bydlí a zda by byli vhodnými kandidáty na to, aby jim Natálka a Terezka byly svěřeny do adoptivní péče. Oba dva jsou nervózní a bojí se, že to nedopadne dobře, když to trvá tak dlouho. Také čekají na dopis od soudu, aby se k němu dostavili. U soudu se rozhodne zda jim obě holky budou dány do adoptivní péče.
David přišel domu ze školy. Mery byla doma, protože jí není dobře a je nemocná.
D: ,,Lásko?" zavolal jen co vstoupil do bytu.
M: ,,V obýváku Daví." řekla zeslabeně.
David se rychle zul a šel do obýváku. Když uviděl Mery úplně se zhrozil.
D: ,,Ježiš, jsi v pořádku? Jsi úplně bílá." sedl si k ní. Mery se k němu přitulila.
M: ,,Neni mi zrovna dvakrát nejlíp."
D: ,,To vidím. Nechceš něco? Čaj, piškoty nebo polívku?"
M: ,,Ne, na jídlo nemám chuť ani pomyšlení."
D: ,,Dobře, tak odpočívej."
David si vzal do ruky dopis.
M: ,,Co to je?"
D: ,,Nevím."
David to otevřel a přečetl si to.
D: ,,Jo to je kdy máme být u soudu."
M: ,,No a kdy?"
D: ,,V pátek." (je středa).
M: ,,Tak snad to dopadne dobře."
D: ,,Určitě. Ale ty tam v tohle stavu nepůjdeš, že ne?"
M: ,,No musim. Jinak nám Terezku a Natálku nedají."
D: ,,To ne. Půjdu tam sám. Nebudeš přece v tomhle stavu chodit po soudech. Akorát by mě zajímalo z čeho to máš."
M: ,,Asi ze stresu a to, že jsem nemocná."
D: ,,Dopadne to dobře a obě dvě princezničky dostaneme."
M: ,,Já doufám."
D: ,,Určitě." dal jí pusu David.
M: ,,Konečně budeme rodina."
D: ,,Vždyť už jsme."
M: ,,To joo, ale teď budeme úplná rodina i s prckama."
D: ,,A i kdyby jsme je neměli, tak jsme rodina a vždycky budeme.."
M: ,,Když myslíš."
D: ,,Já to vim, lásko." usmál se a dal jí pusu na tvář. ,,Miluju tě." dodal a koulai se s Mery navzájem do očí.
M: ,,Já tebe taky, Daví." usmála se Mery a pohladila ho po strništi.
