T: ,,Já chci svojí pravou maminku.."
M: ,,Ta ale není Terezko."
T: ,,Jo jo, musí bejt."
M: ,,Jenže tvoje pravá maminka tebe i Natálku dala k adopci."
T: ,,Ne ne, lžeš."
M: ,,Nelžu Terezko. Fakt.. S tatínkem jsme si tebe a Natálku vybrali, protože jsem nemohla mít vlastní miminko. S tatínkem nám to nešlo." řekla smutně a nahrnuly se jí slzy do očí.
T: ,,A proč ne?"
M: ,,Někdy to tak je, že to nejde. S tatínkem jsme miminko chtěli. Chtěli jsme holčičku. Jenže nám to nešlo. Zašli jsme do kojeneckýho ústavu a tam jste se nám zalíbily vy dvě a tak jsme si vás s tatínkem vzali. Museli jsme všechno mít nahonem, aby jsme vás dvě dostali. Ještě o vás bojovala jedna pani s pánem, který nebyli zrovna hodní. Nakonec jsme vás dostali a byli jsme s tatínkem tak moc rádi."
T: ,,A ty toho pána s paní znáš?"
M: ,,Znám i tatínek. Já vím, že to je ještě pro tebe k nepochopení, ale i přes to, že nejste biologicky naše vás milujeme a vy dvě pro nás budete vším."
T: ,,Opravdu?" popotáhla.
M: ,,Jasně Terezko." pousmála se Mery.
Terezka se zvedla a objala Mery, stejně jako Mery Terezku.
T: ,,Promiň mamí, že jsem na tebe byla ošklivá i na tatínka."
M: ,,To nevadí kočko.. Docela tě chápu." dala jí pusu do vlasů a pohladila jí po hlavě. ,,Už dobrý?"
T: ,,Jo." zakejvala.
M: ,,Tak pojď za tatínkem a Natálkou."
Mezitím u Davida a Natálky.
N: ,,A proč maminka nemohla mít miminko?"
D: ,,Někdy to nejde. Že nějaká paní nemůže mít vlastní miminko."
N: ,,Aha."
Terezka přišla k Davidovi a objala ho.
T: ,,Promiň tatí, že jsem na tebe byla ošklivá."
D: ,,To nevadí, broučku." usmál se na ní a posadil si jí na klín. Natálka ho taky objala.
T: ,,A kdo byla ta paní s tim pánem jak nás taky chtěli?"
D: ,,To byl můj kamarád s jeho manželkou, ale ty hodný nebyli. Chtěli vás jenom, aby mě a mamce udělali naschvál. Vůbec jim nešlo o vás. Nám jo."
