Snowflake [sope]

❄15❄

Čekají mě čtyři hodiny cesty do Busanu kde na mě nečeká nic dobrého. Co to vlastně dělám? Proč jedu někam, kde mě nic nedrží? Proč sedím ve vlaku a jedu od někoho na kom mi po dlouhé době opravdu záleží? Proč?
Teď už je ale pozdě. Sedím ve vlaku a jím sushi které není ani dobré. Jedu do Busanu kde na mě čeká holka která si ze mně dělá cvičenou opici. Jedu někam kde ani být nechci. Není to vtipné? Pípne mi telefon a já pro něj rychle sáhnu.

Yoongi: vyzvednu tě na hotelu, uděláme si pěkný den, co ty na to?

Srdce se mi rozbuší neuvěřitelnou rychlostí. Můj tep je třikrát rychlejší než kdybych doběhl maraton. Studený pot mě polil po celém těle a je mi zle. I tak seberu odvahu a odepíšu

Me: je mi líto, nemůžu.

Je mi to vážně líto. Byl by to určitě fajn den.

Yoongi: jen se ti nechce, viď :)

S hlasitým povzdechem opět odepíšu.

Me: jedu zpět do Busanu Yoongi. Myslím že ten výlet odložíme na neurčito.  Měj se

Vypnu si telefon před dalšími zprávami které by mohli přijít. Nikdy bych si nemyslel že odejít od kamaráda bude tak náročné.

_____________

,,Brouku! Tak jsi mi chyběl!" Řekla Yeji s úsměvem. Oplatil jsem ji ho, nebyl pravý ale oplatil. Její hlas mi začínal vadit, byl jsem na něj přímo alergický. Vyprostil jsem se z její přítomnosti a šel do své pracovny. Zapl jsem si telefon na kterém mi pomalu běhalo jedno upozornění za druhým. Pár bylo i od Yoongiho

Yoongi: Myslel jsem, že ještě zustaneš. Uvidím tě ještě někdy?

Nevím jestli uvidíš ty mě, ale já tebe ano. Ve svých snech.

Me: ano, nevím kdy ale ano. Děkuji za tvou společnost při mé návštěvě. Moc jsem si ji užil. Tak snad někdy.

*odeslat*

Yoongi: snad někdy

Tímto to skončilo. Žádná zpráva nic. Pohltil mě pocit samoty a prázdnoty.

Pokračování příště

Zdravím vás mé malé Rj-játka. Tady je nová kapitola a já doufám že se vám líbila.

Omlouvám se za chyby v textu♡