Snowflake [sope]

❄20❄

,,Ah" s povzdechem se odtrhnu od okna kde jsem do teď pozoroval silný déšť a poslouchal hlasité hřmění.
,,co budeme dělat?" Zeptám se Yoongiho znuděně. Nemám tu nic moc zařízené což znamená žádná televize, počítač, wi-fi a tak dále.
,,máš tu nějaký alkohol?" Změřím si ho pohledem a pak ukážu na jednu z krabic v rohu. ,,Tam v té je toho dost. Vem si co chceš"
Řeknu a svalím se na pohovku. Slyším jak o sebe cinknou láhve s alkoholem a dvě položené skleničky na stolku.
,,kdo víc vydrží?" Podívá se na mě s výzvou v očích. Nemusím si odpověď promýšlet dlouho a přitáhnu si jednu skleničku k sobě. ,,Jen do toho"
Usměji se a čekám až mi nalije.
Bez zaváhání do sebe naliji první, druhou, třetí a i čtvrtou skleničku s alkoholem. Vím o sobě že nevydržím dlouho ale chci to aspoň zkusit. Třeba neumí pít stejně jako já.
První láhev došla rychle a bylo potřeba dojít pro další. Moje stabilita se snížila o šedesát procent a tak to nebylo vůbec jednoduché. Hned při prvním kroku se mi zamotala hlava a spadl jsem do sedačky. ,,Nic nevydržíš"  zasměje se Yoongi. Unaveně se na něj podívám a věnuji mu jeden z mých přímých pohledů. ,,Mám výdrž na jiné věci"
Upřesním a opět se zvednu s úmyslem vzít další alkohol. Když se natahuji pro další láhev Yoongiho ruka mě zastaví a stáhne na sedačku. ,,Dnes už to stačilo"
Řekne a sedne si vedle mně.
,,ale notak pane Min, snad už nemáte dost"
Řeknu přiopile a posunu své tělo více k Yoongimu. ,,řekl bych, že já nejsem ten co má dost"
Ještě je drzej. Měl by se chovat slušně.
,,jdu domů, je pozdě"
Než se stihne zvednout stáhnu ho k sobě do sedu. ,,Kam pak?"
Můj mozek je natolik otupený alkoholem že přestávám kontrolovat vše co dělám.
Víc Yoongiho posadím do sedačky, sednu si mu na klín aby nikam nemohl.
,,Proč bys chodil.." opřu si hlavu o jeho rameno a můj dech se tak odráží od jeho krku. ,,Neměl bys pít, děláš divné věci"
Chytne moje boky s úmyslem sundat mě z jeho klína ale v mém mozku se začne odehrávat něco úplně jiného. Pevně dosednu do jeho klína, tak abych se vyškubl jeho rukám. Z jeho úst vyjde přidušený vzdych který zněl..tak úžasně.
,,p-prosím, přestaň" Vydechne se záklonem hlavy.
Vždy když vzdychala Yeji znělo to jinak. Znělo to divně. Nelíbilo se mi to. Tohle zní tak..božsky.

Hrůza kapitola 🐷

Do komentáře mi napište kdo je váš bias a co na něm máte nejradši
                        ⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️