Prospala jsem celý den.Ráno za mnou příšel můj ošetřující doktor i s mými rodiči.
- ,Operace se podařila.Teď jen záleží na tom,zda se Angel zotaví nebo ne.Je tu možnost že ochrne.Může i nastálo' při těchto slovech se mi hrnuly slzy do očí
- ,Pane doktore,jak to teď vypadá?'
- ,No budu upřímný.Nevypadá to dobře.Je teprve pár dní po operaci.Nějáké náznaky se objeví později.Každopádně bude za týden propuštěna do domácí péče.Nyní provedu pár kontrol'
Vzal tužku a lechtal mě na noze
- ,Cítíš to?'
- ,Ne' zesmutněla jsem
- ,Můžeš hýbat nohama?'
Pohybovala jsem nohama.Třepaly se jako ratlík a dalo to pořádnou práci,ale pohnula jsem s nima
- ,Namáhá tě to hýbání?'
- ,Ano,je to těžké s nima hýbat'
Vše co jsem řekla si zapisoval do sešitu.
- ,Zkusíme to zase zítra,mezitím si odpočiň a nedělej prudké pohyby aby sis neublížila.Sestra ti přinese prášky na bolest a jestli potřebuješ,tak i na spaní'
Přikývla jsem
Poté všichni odešli.Zase jsem zůstala sama.Ty pípající přístroje mi lezly na nervy.Pak jsem pomalu usínala,ale uslyšela jsem hlasy za dveřmi.Byl to doktor a moji rodiče.
- ,Myslím si,že Angel ochrne.Nevypadá to s ní dobře.Bylo by dobré jí na to připravit.Vidím,že se snaží aby to nebylo znít ale realitě nikdo neuteče..'
Dál jsem to nemohla poslouchat.Hrozně jsem se rozbrečela.Brečela jsem pořád dokola.Ta představa,že si nejspíš nikdy už nezaběhám,že už nikdy nebudu hrát žádný sport.Ten pocit,když se musím spoléhat na druhé protože bez jejich pomoci se neobejdu.Je to strašné.Meti strašnými představami jsem usnula.
Ráno někdo zaklepal na mé dveře.Čekala jsem,že to je zase ten doktor,ale nebyl to on.Byl to Jason.Stál ve dveřích a koukal na mě.Viděla jsem jak měl skleněné oči.Sedl si ke mě.
- ,Jsem takový pitomec!Kdybych neodjel nic by se nestalo!' Byl rozzuřený
- ,Jasone,ty za to nemůžeš.Byla to moje neopatrnost a teď za ní zaplatím..' chtěla jsem pokračovat,ale Jason mě přerušil
- ,Vše vím,vše jsem slyšel od tvých rodičů.Je to vážné'
- ,Já to vím,pokusím se udělat vše pro to,abych se vyléčila,ale je to nemožné'
- ,Nic není nemožné!'
Chvíli jsme si povídali,ale pak ho sestra vyhnala z JIP,jelikož na JIP smí jen rodina a on se sem dostal tajně.Ležela jsem v posteli a koukala do stropu.Celou noc jsem se převalovala ze strany na stranu.Spala jsem jen chvílema.Pořád jsem měla zlé sny.Probudila jsem se těsně nad ránem,chvíli jsem ležela v posteli a poté jsem zase usnula.
Další kapitola.Snad se líbí))
