Dneska letíme s Jasonem do Paříže!Konečně!Už se teším až se vrátím jako jiná bytost co se bude živit jen krví.Už jsem se rozhodla.Rodičům nic neřeknu.Už je odpoledne.Mám sbalené věci.Před 15h mě vyzvedne Jason a poletíme na letiště.Jelikož už můžu chodit,tak necháme vozíček v autě abych mohla cestovat nalehko.Čekám dole v obývacím pokoji a mám zase hlad.Bojím se,že zdivočím a ublížím někomu na kom mi záleží.Uslyšela jsem zvonek.Mamka jim šla otevřít.Byly to Jasonovi rodiče.Povídali si spolu.Mezitím mě Jason zavezl k autu.Vzal moje věci,dal je do auta a sedl si vedle mě.Stiskl mojí ruku
- ,Neboj zvládneme to‘ usmál se a políbil mě
Za chvíli přišli jeho rodiče a jeli jsme k letišti.Popisování trávení na letišti a let se popisovat nedá.Bylo to hrozně unavující.Byla jsem unavená,že jsem skoro nevnímala.Pamatuji si jen jak jsme vzlétli.Pak jsem usnula a prospala jsem celý let.Jason mě vzbudil už když jsme přistávali.Byla jsem odpočatá a připravená na nový život.Vystoupili jsme z letadla a šli jsme si vyzvednout svá zavazadla.Řidič,který nás má dovézt do vily Jasonových rodičů tam byl přesně na čas.Vila je postavená na kraji paříže,kousek odtamtud jsou lesy.Krásné mohutné lesy které jsou plné zvířat s tekutinou která pro mě bude brzy nezbytná k životu.Zastavili jsme.Asi už jsme tady.Vystoupili jsme.Naštěstí jsem si kufr nemusela brát do pokoje sama protože mi pomohl ten milý řidič.Vila byla veliká.Myslela jsem,že budu mít pokoj sama pro sebe,ale jeho rodiče mi oznámily,že první dny budu nespoutaná takže musím mít kontrolu.Mě to vůbec nevadilo.Byla jsem ráda,že budu mít vedle sebe v posteli Jasona,tak krásnýho kluka.Bylo okolo 12h.Na lov se půjde až okolo 18h aby nás nikdo neviděl a poslední výměna začne až po půlnoci.Měla jsem do 18h volno,tak jsem se šla podívat po okolí.Před domem byla lavička a z ní krásný výhled do přírody.Sedla jsem si tam a chvilku rozjímala.Po chvilce si ke mně někdo sedl.Byl to Jason.
- ,Tak co už máš hlad?‘ usmál se
- ,Ani nevíš jakej!Kdybych měla zuby tak rozervu hrdlo každýmu‘ zasmála jsem se
- ,Hlavně to musíš vydržet a nesmíš divočit‘
- ,Snažím se,ještě hodinu.To snad vydržím‘
Usmál se na mě a koukal se mnou do přírody.Najednou se ke mně přisunul a naše ruce se setkaly.Podívali jsme se na sebe a nebylo třeba slov.Padli jsme si do náruče jako Romeo a Julie.Poté jsme se začali znovu líbat.Bylo to nádherné,magické a kouzelné.Ta příroda tomu dávala speciální efekt.Dlouho jsme byli na sebe namačkaný a mazlili jsme se.Seděli jsme tam snad 100let pak ale Jason promluvil.
- ,Už musím jít,začíná lov‘ usmál se a pomohl mi se zvednou z lavičky
Šli jsme k domovním dveřím kde už na nás čekali Jasonovi rodiče.Nevypadali moc nadšeni,jelikož jdeme pozdě,ale pořád lepší než nikdy.Díky upíří krvi mám i neuvěřitelnou rychlost.Všichni jsme běželi a já se jim mohla rovnat.Byla jsem stejně rychlá jako oni.Na chvíli jsme se zastavili a vyhlíželi kořist.V dálce byl Jelen.Byl to mohutný a statný samec.Z dálky jsem cítila jeho pach.Byl poraněný a klopýtal.Byl ztracený.Osud měl jistý.Jason se za ním rozeběhl a skočil po něm.Jelen se chvíli vzpouzel,ale nemělo to šanci.Jediným kousnutím do hrdla ho Jason usmrtil.Jelen ještě chvíli bojoval,ale pak upadl do věčného spánku a ležel na zemi a nehýbal se.
- ,Dobrá práce synu.Skolil si ho rychle‘ usmál se na něj táta
- ,Díky tati‘ usmál se na něj Jason
- ,My si teď půjdeme najít nějákého vlka.Vy klidně snězte toho jelena‘ hned co to dořekli byl pryč.
Vrhla jsem se na jelena jako Jason.Každý jsme mu pili jeho horkou krev z hrdla.Já na druhé straně a Jason na protější.Jelenova krev chutnala líp než veverčí.Cítila jsem jak se moje zatím neostré zuby zakousávají do jeleního hrdla.Když jsme dojedli tak jsme jelena zanesli dál do lesa.Jason je hodně silný takže nedalo moc práce tam jelena donýst.Na zpátečný cestu jsem byla moc unavená na to abych běžela.
- ,Jasone,já to do vily neuběhnu jsem moc vysílená‘
- ,Já tě tam donesu‘ usmál se
Vzal mě do náruče a než jsem se rozkoukala,tak jsme byly před vilou.Položil mě na lavičku a koukl na mě.Byla jsem strašně unavená a nevnímala jsem.
- ,Myslím si,že bude lepší když ě přeměním zítra,dnes jsi moc vysílená z lovu a nemusila by jsi to zvládnout‘
- ,Dobře‘
Zanesl mě nahoru do naší ložnice a něžně mě položil na postel.Pak si lehl vedle mě a objal mě zezadu.Hned jsem usnula.
Moc se omlouvám,že dlouho nebyla žádná kapitola,ale teď když se blíží ty Vánoce tak absolutně nestíhám:D Snad se kapitola bude líbit))
