Ráno jsem se vzbudila.Strašně mě pálil krk.Zvedla jsem se z postele..bylo to neuvěřitelné.Já mohla stát na nohách!Zase chodím!Bylo to úžasné.Za to může ta upíří krev.Cítím se strašně silná.Bylo hodně brzo ráno.Došla jsem k zrcadlu,ale něco mě zarazilo.Mé tmavě hnědé oči už tak nevypadaly.Byly medově zlaté a zářily.Vypadaly úžasně.Má kůže byla ještě bělejší než předtím.Vypadala jsem jako porcelánová panenka,ale líbilo se mi to.Jediné co mi chybělo,byly dlouhé tesáky pro potřebu krmit se.Šla jsem do koupelny si umýt obličej,ale zase jsem uviděla další fázi své proměny.Viděla jsem vě tmě.Viděla jsem tak perfektně jako kočka.Sice mi oči nesvítily,ale viděla jsem každý záhyb,každý detail.Úplně všechno.Opláchla jsem si obličej a šla jsem si zpátky lehnout.Moji rodiče se nesmí dozvědět,že zase můžu chodit.Ještě ani nevím jestli jim řeknu o tom,že jsem nesmrtelná bytost.Myslím,že se někde schovám s Jasonem a už se sem nikdy nevrátíme.Už mi bude 18,snad to pochopí.Měla jsem štěstí.Jen co jsem si lehla se do pokoje přiřítila mamka.Asi si myslela že už nespíš,ale já dělala že jo.Neměla jsem náladu na ty ránní řeči o tom,že musím bát silná.Řešení se už našlo,takže si můžu nechat chladnou hlavu.Ležela jsem v posteli až o oběda.Mamka mě už musela vyhnat z postele.Táta je na služební cestě,takže se o mě celý den stará jen mamka.Přišla ke mě do pokoje.
- ,Dobré ráno,no spíš odpoledne' zasmála se
- ,Dobré ráno' nafingovaně jsem se protáhla aby si myslela že jsem se zrovna vzbudila
- ,Je ti dobře?Jsi nějáká bílá'
- ,Jo je mi dobře,to je asi z toho,že jsem pořád zalezlá doma a nechodím ven' usmála jsem se
- ,Chceš tu otevřít okno?'
- ,Jo,klidně pak' zase jsem se usmála
- ,Dobře,jo ráno volal Jason,říkal,že ještě před tou nehodou tě chtěl vzít do Paříže,ale musel to přesunout,nechtěla by si jet teď?Myslím že změna ovzduší by ti prospěla a v letadle stejně jenom sedíš,takže já ti to povoluji' sedla si ke mě na postel a usmála se
V hlavě mi proběhla 3.fáze.
- ,Pojedu moc ráda,už se těším!' měla jsem 100 chutí skákat,ale to bych se prozradila
- ,Dobře,odlítáte s Jasonem a jeho rodinou za 2 dny.Připrav si věci které chceš na postel já ti zabalím'
- ,Ne,to nemusíš.Já to zvládnu sama' usmála jsem se
- ,Tak dobře' usmála se na mě - ,Co si dáš k obědu?'
- ,Máme jahodový sirup a kečup?' tázavě jsem se na ní podívala
- ,Cože?' vyvalila na mě oči
- ,Ne dobrý nic nic..dám si něco s masem'
- ,Jestli chceš,tak po obědě skočím nakoupit.Napiš si seznam co ti mám koupit'
Přikývla jsem.Jen co odešla z postele jsem se vrhla k psacímu stolu a začala vypisovat jídla: Jahodový sirup,kečup,jahodová zmrzlina,..
Pak jsem si ten seznam přejela ještě jednou.Každý výrobek byl červený.Znepokojovalo mě to.Asi se už začínám kompletně měnit.Seznam jsem pak dala mamce.Celý den jsem se válela v posteli a sledovala filmy.Je to divné,ale ikdyž jsem se teď nacpala pořád mám hlad.Můžu jíst v kuse a pořád mám hlad.Já se snad scvoknu.Večer mi mamka donesla nahoru tu šťávu.Rozbalila jsem jí a vypila jsem jí celou naráz ikdyž se to má ředit vodou.
- ,Angel!Dyť je to sladký jak to můžeš vypít na jednou?!' koukala na mě s otevřenou pusou
Musela jsem si rychle vymyslet nějákou lež.
- ,Už jsem dlouho nic sladkýho neměla,asi to na mě padlo' usmála jsem se nejlíp jak to šlo
- ,Dobře,ale i tak mě to děsí' s těmi slovy odešla z pokoje.
Sněsla jsem i zbytek těch dobrých věcí.I tek samotný kečup chutnal výborně.Okolo 23h se mi už chtělo spát.Vše jsem zhasla a převlíkla jsem se do pyžama.Pootevřela jsem okno a vyšla za dveře.V domě bylo ticho.Mamka už šla asi taky spát.Rychle jsem ty dveře zase zavřela a lehla jsem si do postele.Během chvilky jsem zase uslyšela klepání na okno.Do pokojepřišel Jason s piknikovým košíkem.Dal mi dlouhý polibek na uvítanou a sedl si na postel vedle mě.
- ,Ahoj,mám tu pro tebe svačinku' ušklíbl se
- ,Ahoj,prosím řekni,že je tam krev jinak už zešílím'
Vytáhl z košíku veverky.Rychle jsem se posadila a čekala jsem na jeho pokyny.
- ,Zuby ještě narostlé nemáš,takže jim udělám malé dirky no.. a dál už víš jak' mrkl na mě
Přikývla jsem.Jason veverkám prokousl hrdlo a z nich se linula teplá krev.Ihned jsem na ně nalepila ústa a začala jsem sát.Tahle krev chutnala úplně jinak než ta Jasonova,ale i tak byla výborná.Jedna veverka už byla vysátá.V košíku byly ještě 2.Všechny jsem je vysála a vrátila do košíku.
- ,Jak se cítíš?' usmál se na mě Jason
- ,Úžasně! Takhle dobře jsem se nenajedla už dlouho'
- ,Máš na puse trochu krve' něžně mi jí setřel svým rukávem od mikiny
- ,Díky' usmála jsem se
- ,Nemáš zaco' taky se usmál
- ,Takže jak to bude s tou Paříží?'
- ,No,poletíme po páté večer abysme tam byly dopoledne.Máme tam velkou vilu u lesa.Chodím na rodinné lovy.Táta mi poradil abych tě vzal s sebou abych ti ukázal jak se loví.Takže na lov půjdeš s náma ikdyž nemáš ještě ostré zuby.Večer se vše připraví.Rodiče o všem ví,takže nás nebudou rušit.Po dobu co budeš mrtvá tě uložím do sklepa na postel.Nechám tě tam celý den a potom tě vzbudím.Ty se vzbudíš a budeš upír.Vše vyřešeno' usmál se
- ,To je geniální nápad' pochválila jsem ho
- ,Taky to dalo hodně práce to vymyslet'
- ,A jak to udělám s mými rodiči?'
- ,Co tím myslíš?'
- ,Mám jim to říct nebo ne?'
- ,V tomhle ti neproradím,to se musíš rozhodnout.Já bych jim nic neříkal.Máš před sebou 2 roky na střední a pak jdeš na vysokou.Na vysokou půjdeš hodně daleko a myslím si,že to nepraskne' usmál se
- ,Dobrý nápad.Děkuju ti za vše' obejmula jsem ho
- ,Nemusíš mi děkovat.Od toho tady jsem'
Políbili jsme se.Dlouho,zase a zase.
- ,Už musím jít.Jsi dost nasycená.Zítra žádnou krev potřebovat nebudeš.Jen se snaž držet se dál od krve.Mohla by jsi zdivočet a na vše by se přišlo.Dobře?'
- ,Neboj,ještě mám otázku.Proč mám chuť jen na jídlo které je červené?
- ,Protože se měníš.Ty suroviny co jíš jsou jako náhražka krve.Hlavně nechoď tyhle dny na Slunce aby se ti nic nestalo.Až budeš po přeměně tak ti Slunce neublíží,ale teď by si mohla shořet'
- ,Dobře' usmála jsem se
- ,No nic.Vše potřebné víš a instrukce máš taky.Teď už fakt musím.Už jsem dlouho nejedl a mám hlad,ahoj' usmál se a vyskočil oknem
- ,Ahoj'
Hned jsem usnula.Byla jsem nasycená a unavená.
