Šedá hustá mračna zakryla oblohu i slunce. Studené dešťové kapky dopadaly do kočičích kožíšku a protékaly jim až na kůži. Jejich oči plné napětí a odhodlanosti se mezi sebou zabodávaly pohledem. Kočky čekaly na ten okamžik. Přikrčily se, napnuly sva...
Černočerná tma se rozprostírala po celé obloze a pohltila les i okolní louky. Jediný zdroj světla byl tisíce zářivých hvězd a pár poletujících světlušek. Teplý vítr šuměl listím stromů a tiše šepotal svou báseň pohupujícím se květinám. První dešťové kapky padaly z nebe do průzračného jezírka, jejichž žbluňlknutí bylo doprovázeno jemným cvrkáním cvrčků. Vábná vůně květin ve vánku skvěle doplňovala noční atmosféru. V klidném lese se zaleskly dvě bílé oči. Kocour se procházel po lese a vnímal teplý noční vzduch a okolní zvuky. Jeho světlá mourovatá srst se třpytila ve svitu hvězd. Pomalu nasával vlhký vzduch a užíval si klidné atmosféry. Najednou ucítil příjemně povědomý pach známé kočky. Zastavil se a zavětřil, aby se přesvědčil, zda se mu to jen nezdálo. ,,Pampeliško. Jsi tu?" zeptal se tiše. Jako odpověď se mu něčí kožíšek přitiskl k tomu jeho. Sice nemohl kvůli svému postižení svou bývalou učitelku vidět, ale stejně cítil, že tu s ním je. ,,Tvému klanu hrozí hrozné nebezpečí," zašeptala Pampeliška klidným, ale naléhavým hlasem. Vítr jen tiše stál na místě a poslouchal. ,,Kočičí krve mezi kamenem a sluncem se spojily. Jen jeden z nich však osud má mít. Krveprolití se každým dnem blíží. Vypukne to dnem, kdy se štěstí k jinému klanu sníží. Je jen jeden způsob k vyřešení hlubokého sporu. Buď nezemře nikdo, nebo oba a spolu." Dokončila. Světlému kocouru se rozbušilo srdce, ale přesto zůstal nehybně stát na místě a mlčel. Kapky deště se dostávaly skrz větve stromů na jeho srst a protékaly na jeho kůži. Nechal déšť, aby ho očistil od všech obav, které přicházely s věštbou. ,,Myslel jsem, že tě můžu vídat jen ve snech," řekl po krátké odmlce a tím úplně odbočil od tématu. Pampeliška tiše pobaveně zavrněla a odlepila její srst od Větra. Kocour sklonil hlavu a ještě chvíli nasával její pach. Ten se potom za zvuku deště pomalu vytratil. Vítr cítil, že v lese zase zůstal sám. Jenže... ne na dlouho. Mezi pachem deště a nedaleko spící veverky ucítil další pach. Kočičí pach. Tentokrát to nebyla Pampeliška. Ani nikdo ze Slunečního klanu. Nýbrž z Kamenného. Nečekal ani sekundu a rozběhl se do tábora. Cestu znal tak dobře, že i po slepu dokázal bez zbytečné újmy běžet co nejrychleji. Čím víc se blížil k táboru, tím silnější jejich pach byl. Vítr postupně zjistil, že jde pozdě. Z tábora se ozývaly výkřiky a agresivní mňoukání peroucích se koček. Z toho jde vyvodit jediné. Kamenné kočky zaútočily na Sluneční klan.
Světle zrzavá dlouhosrstá kočka se sklonila nad nehybné tělo. Dešťové kapky dopadly na chladnou kůži starší kočky, jejíž hnědou srst pokrytou zaschlou krví máčelo bláto. Ticho, které panovalo v klanu, bylo ohlušující. Velitelka přitiskla svůj čumáček k mrtvé kočce, aby ji odevzdala svůj respekt. Zbytek klanu upřeně pozoroval velitelku. ,,Zlatá hvězdo?" ozvala se bílá kočka tiše. ,,Znamená to, že nám Kamenný klan vyhlásil válku?" Velitelka neodpověděla. Lehla si k Housenčinému mrtvému tělu a čumáček zabořila hloubš do její srsti. Pár koček se připojilo, zbytek klanu se usadil poblíž a smutně sklonil hlavu. ,,Nechť déšť, který seslal Hvězdný klan, smyje všechno zlé a očistí Housenčinu srst. Housenka byla velmi statečná a inteligentní válečnice a věřím, že své poslání tady ve Slunečním klanu již splnila. Nyní přišel čas, aby se přidala k Hvězdnému klanu a bdila nad námi všemi."
Ahojky! Mám tu první díl naší neRPG knížky <3 I hope, že se vám ten kousek aspoň trochu líbil a že vás bude bavit i zbytek knížky. Kdybyste někdo měl dotazy či připomínky, napište do komentářů. Jestli chcete abych pokračovala, zanechte hvězdičku, děkuji :)
