Kočičí válečníci: Osud ve hvězdách

3. Nový člen

Lilly se protáhla tunelem, přičemž se lehce poškrábala o jeho ostré trny. Před ní se objevila mýtina. Uprostřed byla vyšlapaná, když po ní každý den chodily kočky, které se právě vyhřívaly na slunci, které bylo sem tam poseto stíny od listů stromů. Většina koček otočila hlavou směrem k Lilly a navzájem si začaly něco horečně šeptat mezi se sebou.
Jeden z nich - dlouhosrstý hnědo bílý krásný kocour - vstal a rozešel se směrem k ní a Safírovi.
,,Safíre," pozdravil klidně kývnutím hlavy. ,,Kdo to je?" Lilly z cizího kocoura necítila žádné nepřátelství jako z Buřiny. Zatím zůstala klidná.
,,Tahle kočka nám zachránila život před liškou. Kdyby nebylo ní, Už bych tady nejspíš nebyl," odpověděl a olízl si ránu na rameni. V tu chvíli se na ní nově příchozí kocour zkoumavě zadíval.
,,Jak se jmenuješ?" chtěl vědět.
,,Lilly," odpověděla prostě a nervózně máchla ocasem.
,,Já jsem Lesní mráz, ale stačí Mráz. Takže ty ses poprala s liškou, jo?"
Lilly váhavě přikývla.
,,Odkud si přišla?"
,,Utekla jsem dvounožcům."
Lesní mráz zakýval hlavou a otočil se zpět na Safíra.
,,Co s ní chceš dělat?" zeptal se ho.
,,Zeptám se Hvězdy, jestli ji nevezmeme k nám do klanu," mňoukl jistě.
,,Tak to hodně štěstí, Lilly," mrkl na kočičku a vrátil se k ostatním. Kočky se ho hned začaly vyptávat.
,,Drž se u mě," mňoukl Safír a rozběhl se přes mýtinu. Lilly se rozběhla za ním, cestou ji doprovázely nepřátelské nebo zmatené pohledy koček.
Safír se zastavil před skalou, ve které byla prohlubeň. ,,Zlatá hvězdo," mňoukl. To je nejspíš její doupě. pomyslela si.
Z doupěte vylezla zlatě zrzavá dlouhosrstá kočka se sotva viditelnými tmavšími pruhy a s rozsáhlou jizvou na boku.
,,Kdo to je?" zeptala se Safíra ostře místo pozdravu.
,,Tahle kočka mi zachránila život před liškou," odpověděl rychle, aby Hvězdu uklidnil. ,,Prala se opravdu dobře, a říkala, že právě nemá kde bydlet..."
,,Domácí mazlíčci nemají na našem území co dělat," mňoukla chladně.
,,Ale já nejsem domácí mazlíček! Utekla jsem," bránila se.
,,Proč?" zeptala se zkoumavě Hvězda, čímž ji překvapila.
Lilly se podívala na Safíra, který je sledoval s neutrálním výrazem. Potom se obrátila zpátky na velitelku.
,,Už mě to nebavilo, chtěla jsem zažít něco nového. Nějaké dobrodružství. Nejsem narozena, abych žila nudný mazlíčkovský život, " odpověděla sebejistě. Zlatá hvězda se na chvilku zamyslela. Sluneční paprsky nabraly oranžový nádech, protože slunce pomalu začalo zapadat. Hvězdina srst se v jeho světle zlatě třpytila, stejně, jako její hnědé oči.
Nakonec uznale přikývla a uklidnila se. Slehla jí srst.
,,Omluv mě za mou nepříjemnou náladu. V poslední době se nám dějí samé zlé věci a já musím zůstávat vždycky ostražitá," povzdychla si.
Lilly sklonila hlavu.
,,Jasně, chápu to."
Chvíli se jedna druhé dívala do očí.
,,Dobrá. Můžeš u nás tedy zůstat, pokud chceš."
Lilly se celá rozzářila. ,,Jasně, moc ráda," mňoukla nadšeně.
,,Dobře. Někdo z válečníku ti ukáže co a jak. Nejdřív, ti ale přidělím válečnické jméno," informovala ji a jedním ladným skokem se dostala na kámen a svolala klan.
Z doupat se začaly sbíhat kočky, které se postupně usazovaly pod skálu.
,,Svolala jsem klanové shromáždění, abych vám představila novou válečnici."
Zlatá hvězda pohlédla dolů na oranžovou kočičku. Lilly cítila, jak na ní visí pohledy všech přítomných koček a znervózněla. Někteří se na ni dívali nenávistně, jiní se zvědavostí. Všimla si mezi nimi i Buřiny.
,,Tato kočka zachránila dva válečníky před smrtí. Sama vyhnala lišku," pokračovala a seskočila ze skály vedle Lilly.
,,Slibuješ, že budeš loajální ke Slunečnímu klanu a riskovat pro něj život?"
Podívaly se vzájemně do očí.
,,Ano," prohlásila kočička pevně.
,,Tímto ti dávám válečnické jméno Zrzečka. Nechť tě chrání Hvězdný klan!"
,,Zrzečka! Zrzečka!" volala většina koček.
Zrzečka sršela štěstím. Kočky jí začaly blahopřát. Jen jedna skupina seděla na kraji a něco si mezi sebou šeptala, přitom si zrzavou válečnici pohrdavě měřili pohledem.
Zrzečka jim nevěnovala pozornost a seznamovala se s ostatními.
,,Takže Hvězda přijala do klanu domácího mazlíčka," mňoukl mrzutě Hašínní dráp - světlý mourovatý velký kocour s tmavými pruhy, hustým kožíškem a patrnými štětinami na uších.
,,Už to tak bude," povzdech si jeho bratr Špičoun. Šedý mohutný kocour s hustou srstí, bílým límcem a oranžovými oči.
,,No přesně, hrozné," zakroutil hlavou Levhart. Štíhlý hnědý kocour s leopardími vzory a světle zelenými oči, podíval se na Sedmikrásku, která si naproti němu čistila svou dlouhou hustou bílou srst s krémovými, sotva viditelnými pruhy. Krásná kočka nic proti Zrzečce neříkala.
,,Kdybych byl velitel já, nikdy bych nic takového nedovolil," pokračoval Hašínní dráp a natáhl přední tlapky na vlhku trávu.
,,To je náš klan už tak zoufalý, že k sobě musí vzít takovou kočku? To svět neslyšel," zavrčel.
,,Podle mě je to dobré, mít dalšího válečníka," namítla Sedmikráska, zatímco si česala hladkou srst na ramenou.
Všichni tři kocouři se na ni zaraženě podívali. Sedmikráska si toho všimla, přestala se umývat a zmateně se na ně podívala. ,,No co? Jen se ve věcech snažím vidět to dobré," obhájila se. ,,Přecejenom za posledních šest úplňku jsme přišli o mnoho koček. V době bezlistí kvůli zelenému kašli, v době novolistí kvůli vlkovi a před pár dny kvůli bitvě s Kamennými. Klan potřebuje další válečníky."
,,Ale je to domácí mazlíček!" připomněl jí Špičoun.
Sedmikráska na to nic neřekla. Jen pokrčila rameny a pokračovala v důkladném čištění srsti.
Safír se odebral s pár dalšími válečníky k hromadě s úlovky. Zrzečka stála a rozhlížela se kolem. Slunce zapadalo a obloha tmavla. Pár koček už zalezlo do svých doupat a uložily se ke spánku. Po chvíli k ní přiklusal malý hnědě mourovatý kocour s bílým břichem, čumáčkem a tlapkama.
,,Ahoj," pozdravil mile a trochu nervózně.
Zrzečka mu pohlédla do jeho žlutých očí, které měly v záblesku oranžové oblohy bronzový nádech.
,,Ahoj," usmála se na něj okouzlená jeho očima.
,,Jmenuju se Myšák. Jsem válečník teprv jedenáct úplňku," představil se.
,,A já teprv pět minut," zasmála se.
Myšák ignoroval její zmínku o cízím slově - minuta, který pochytila od dvounožců a pokračoval. ,,Chceš ukázat, kde co je a tak?" nabídl se.
Zrzečka souhlasně přikývla.
,,Tak já začnu tady. Za tebou stojí Velký balvan, v němž má Zlatá hvězda vyhloubené doupě. Odtud vždy svolává klanové shromáždění. A tady v tom křoví kousek od nás máme pelíšky my válečnici," ukázal čumáčkem na husté houští.
Dál pokračoval přes mýtinu a ukázal jí školu, doupě starších a léčitelské doupě. Nezapomněl ani na opuštěný malý pelíšek na úplném kraji tábora pro zvláštní případy.
Seznámil ji s válečnickým zákoníkem a všemi možnými rituály, kterými se kočky v klanu řídí. Vysvětlil jí, co všechno pro ně znamená Hvězdný klan a co se děje na Shromáždění.
Na nebi se objevily hvězdy a čtvrt měsíce a všechny kočky šly spát. Myšák a Zrzečka seděli uprostřed mýtinky obklopeni světluškami za zvuku cvrčků a šumícího větru.
Zrzečka cítila, že právě vstoupila do nového, mnohem lepšího života. Byla konečně šťastná.