Šedá hustá mračna zakryla oblohu i slunce. Studené dešťové kapky dopadaly do kočičích kožíšku a protékaly jim až na kůži. Jejich oči plné napětí a odhodlanosti se mezi sebou zabodávaly pohledem. Kočky čekaly na ten okamžik. Přikrčily se, napnuly sva...
Slunce stálo vysoko na obloze a svými hřejivými paprsky svítilo na zrzavý kočičí kožíšek, který díky němu zářil jako oheň. Květiny voněly ve vzduchu, kde sem tam zavál vlažný vítr, který kočicce čechral srst. Včely a motýli poletovaly kolem ní. Lilly přešla zahradu vyskočila na dřevěný plot, který dělil území jejího dvounožce a okolního prostoru. Naposledy se ohlédla přes rameno na doupě dvounožců, ve kterém se o ní dvounožci dlouho starali. Byla si moc dobře vědoma, že opouští svůj dosavadní život, ve kterém měla všechno, po čem by jiné kočky toužily. Seskočila z plotu a rozběhla se dál. Klusala kolem dalších obydlích, které dobře znala. Držela se na okraji smradlavé šedé cesty horké od slunce, protože věděla, že kdyby tudy projel dvounožčí stroj, srazil by ji. Zabočila za roch, kde bylo už jen pár řad dalších doupat. Přešla k okraji, kde vesnice končí a přeběhla další smradlavou cestu. Před ní se rozprostíralo jen rozsáhlé slunečnicové pole a za ním les. Byla volná. Jediné, co ji vázalo k dvounožcům, byl růžový obojek sepnutý na jejím krku. Vkročila do trávy a zmizela mezi vysokými slunečnicemi.
Z křoví se ozvalo šustění. Hned z něj vyskočila hladová velká liška. Buřina neváhala a skočila po ní. Zakousla se lišce do ramene, až zrzavé zvíře zakvíklo. Nenechalo se však, a Buřinu lehce setřáslo. Šedá válečnice se svalila na zem. Liška se okamžitě ohnala packou i po Safírovi, ale ten se hbitě vyhnul a zaměřil se na její obličej. Skočil po něm a sekl lišku nad oko, až z ní vystříkla krev. Zvíře se ještě víc naštvalo a odhodilo packou Safíra od sebe, mezitím stoupla Buřině na bok, zaryla ji drápy do kůže, že se nemohla pohnout. Safír se ještě jednou rozeběhl proti ní, ale lišku tím nepřekvapil, takže schytal škrábanec na tváři. Odkapávala z něj krev a hlasitě oddychoval. Liška nečekala a svalila ho k zemi, takže se nemohl vyprostit. Chystala se na smrtelný úder. Otevřela tlamu, jenže místo toho, aby se zakousla do jeho krku, vyšel z ní jen výkřik. Okamžitě Safíra pustila ze sevření a otočila se na cizí zrzavou kočku, která ji kousla do zadní nohy. Napřáhla packu a ze vší síly jí sekla do krku. Naštěstí se trefila do jejího růžového obojku, tudíž její krk zůstal nepoškozený. Obojek spadl na zem a zacinkal. Kočička nemeškala a škrábla ji drápama do oka. Tím lišku dočasně oslepila. Ta zakňourala a snažila se také jí útok vrátit, ale byla dezorientovaná, tak se stáhla a odpajdala zpět do křoví. Odkud potom odběhla pryč. Safír se ztěžka postavil na nohy, olízl si ránu a začal si s ledový výrazem prohlížet cizí kočku. Buřina také vstala a postavila se vedle černého válečníka. ,,Kdo jsi?" sykla na zrzku. ,,Jmenuju se Lilly. Přišla jsem od obydlí dvounožců," odpověděla mile. Buřina se naježila. ,,Ty jsi domácí mazlíček," zasyčela a nakrčila nos, protože z ní cítila dvounožčí pach. ,,Co... co je na tom špatného? Vždyť jsem vám právě zachránila život," osopila se. ,,Jistě, děkujeme, Lilly," mňoukl Safír s klidným přívětivým hlasem a se stále kamenným výrazem. ,,Na domácího mazlíčka jsi bojovala dobře," uznal. ,,A vy jste kdo?" zeptala se zvědavě. ,,Já jsem Safír a tohle je Buřina. A tady je naše území - území Slunečního klanu," vysvětlil." Kočička překvapeně zamrkala. ,,Nevěděla jsem, že jsou v tomhle lese nějaké klany. Kolik jich tu je?" ,,Náš, Kamenný, Vrbový a Dešťový. Všichni žijeme v tomhle lese," odpověděl. Lilly se zamyslela. ,,Takže všichni spíte v jednom doupěti a staráte se navzájem o sebe?" Safír přikývl. ,,Lovíte spolu zvířata a žijete jeden pro druhého?" Safír zase přikývl. ,,To je úžasné... A máte nějakou velitelku?" zeptala se po chvilce. ,,Ano. Máme také zástupce, léčitele, válečníky, matky, koťata a staší." ,,A všichni se máte navzájem rádi?" Lilly úžasem vykulila oči. ,,Více méně. Všichni jsme k sobě loajální a navzájem si pomáháme." Kočička sklopila oči a představila si život ve Slunečním klanu. ,,A... můžu... mohla bych se... přidat k vám?" zeptala se opatrně. Buřina zúžila oči. ,,Cože? Domácí mazlíček chce k nám do klanu?! Ani náhodou!" vyprskla. Lily se vylekala, ale nenechala se vyvést z míry. ,,Už nejsem domácí mazlíček, utekla jsem od nich!" bránila se a čekala na odpověď od Safíra. Černý kocour se zamyslel. ,,Ty bys opravdu chtěla opustit svůj dokonalý dosavadní život, kde máš každý den dostatek žrádla a vody, teplo v doupěti a své vlastní dvounožce, jen kvůli přežívání v nebezpečném lese, lovení si vlastní kořisti a bojování s ostatními klany na život a na smrt? Mrznout v zimě a utrpět zranění, být často hladová..." Lilly zaváhala, a chvíli mezi nimi panovalo ticho. Byla to snad chyba, utéct od mých dvounožců? Pomyslela si. Opravdu jsem měla všechno co chci. Vycházela jsem tak nějak i s ostatníma kočkama z okolí. Mohla je kdykoliv navštěvovat... Ale přece kvůli tomu jsem odešla! Chci zažít v mém životě něco, co mě bude naplňovat. Můj dosavadní život nebyl dokonalý. Byl nudný. ,,Já si to myslel," řekl po chvilce chladně a otočil se i s Buřinou k odchodu, když zrzka dlouho neodpovídala. ,,Počkat! Ano, jsem si jistá. Domů už víc nechci, chci se přidat k divokým kočkám," mňoukla rozhodně. Safír se otočil a pousmál se. ,,Jelikož jsi prokázala, že umíš bojovat a být statečná a taky proto, že teď nemáš kde bydlet, zeptám se Zlaté hvězdy, jestli by tě do klanu vzala. Pojď za námi," mňoukl a rozběhl se do tábora. Buřina stála s lehce pootevřenou tlamičkou a naježenou srstí. Nemohla uvěřit, že se k nim do klanu možná přidá domácí mazlíček. Lilly se rozběhla za Safírem, svůj obojek nechala ležet v prachu za sebou. Buřina sesbírala všechnu ulovenou kořist a šla pomalým krokem za nimi. Safír běžel rychle, na mladou kočku nebral ohledy. Kličkoval mezi stromy, přeskočil padlý strom a proskočil křovím. Lilly se za ním hnala, jak nejrychleji to šlo. Jenže její dvouletý pobyt u dvounožců jí malinko otupil smysly a vrozené kočičí dovednosti. Sotva popadala dech, Safír se jako vítr hnal roklinkou dolů. Těsně před velkým balvanem zastavil. Lilly ho dohnala a stěží oddechovala. Černý kocour pobaveně mrskl vousky při pohledu na ní. ,,Už - už tam budeme?" zeptala se zadýchaně. ,,Už jsme tu. Cizí kočičí pachy bys měla cítit," řekl s převřenýma očima. Lilly rychle začichala. ,,Ehm, jo, jistěže je cítím," ujišťovala ho. Kocour obešel velký kámen obklopený spousty keři, stromy a podrosty. V jednom trnitém, vysokém a rozsáhlém keři byl jakýsi tunel. Safír jím prošel a zmizel v něm. Lilly chvíli stála a koukala na místo, kde ještě před chvílí Safír stál. Potom se rozešla za ním.
