Kočičí válečníci: Osud ve hvězdách

5. Poslední klid

Hašínní dráp, Levhart, Špičoun a Sedmikráska poklusávali po lese a nasávali čerstvé pachy. Listy stromů se pomalu začaly zabarvovat žlutou a oranžovou barvou. Slunce bylo vysoko na obloze, zakryté šedými mračny. Teplý vzduch stál na místě a voněl různými bylinami. Tu a tam se v podrostu mihlo nějaké zvířátko.
,,Cítím tu lišku," prohodil Levhart.
,,No jo, to je ta, kterou zkolila naše úžasná válečnice," zabručel Špičoun pohrdavě.
,,Pach je starý. Už se tu dlouho neobjevila," přitakala Sedmikráska na Levhartovu poznámku. Špičounovy nepříjemnosti si nevšímala.
Proběhli roklinkou a dostali se blízko k území s Kamenným klanem. Všichni se zastavili.
,,Nemyslím si, že tady bude Lilie taky čekat," mňoukl Hašín a zakoukal se do dálky ke Kamennému klanu.
,,Takže... kdo souhlasí s tím, že ji půjde Levhart hledat?" usmála se lišácky Sedmikráska.
Levhart se zatvářil na oko nepřístupně. ,,Tak to ani náhodou! Nebudu riskovat, že mě jejich hlídka zase uvidí."
,,Ale jdi, já vím, že je ti jedno, jestli tě někdo zahlídne," strčil do něj kamarádsky Špičoun.
,,Já souhlasím," zasmál se Hašín.
,,Tak pojď, nemáš na vybranou," postrčila ho Sedmikráska blíž k hranicím. ,,Hlavně nenápadně!"
Levhart napnul svaly a hbitě vyšplhal na nejbližší strom.
,,A proč vždycky já?" zastěžoval si držíc se na větvi.
,,Už jdi!" křikla Sedmikráska. ,,Nemáme na to celý den," zabrblal na něj Špičoun.
,,No jo, no jo, už jdu," zabručel a přeskočil z jedné větve na další a z ní na další a zmizel mezi stromy na cizím území posetým kameny.

Oranžová kočička otevřela oči a zamžourala do světla slunečních paprsků. Rozhlédla se po doupěti, ve snaze zahlédnout Myšáka, ale nikdo tam nebyl. Protáhla se a vyšla ven z doupěte. Na mýtině bylo rušno; kočky si mezi sebou čistily kožíšky a povídaly si, starší učedníci vybírali starým kočkám klíšťata z kožichu, koťata si hrála před školkou a matky na ně dohlížely, někteří válečnici se vraceli z lovu a někteří naopak na lov šli. Zrzečka se podivila, že jsou všichni už dávno vzhůru a ona ještě spí.
V rychlosti si učesala rozcuchaný kožíšek a rozhlédla se, zda neuvidí tentokrát Myšáka - svého zatím jediného kamaráda.
Myšák odpočíval na větvi jedné břízy na kraji tábora, která se tyčila hned nad doupětem válečníků. Všiml si Zrzečky, mrskl vousky a jedním skokem se objevil vedle ní. Kočička to nečekala, tak malinko uskočila a naježila ocas. Když se však podívala, kdo ji vylekal, hned se uklidnila usmála se na kamaráda.
,,To je dost, žes přišla, " ušklíbl se.
Zrzečka pobaveně zavrněla.
,,Co? To tady všichni vstáváte tak brzy?"
Myšák se zasmál.
,,Na to si zvykneš. Ale teď pojď, chci ti ukázat náš les," rozběhl se k východu. Zrzečka ho následovala.

Hašín se Sedmikráskou a Špičounem seděli v podrostu a čekali, až se vrátí jejich kamarádi. Po chvíli něco zašramotilo v křoví. Všichni otočili hlavu za zvukem. Z křoví vyšel Levhart a za ním malá a pěkná bílá kočka s karamelovými, sotva viditelnými flíčky.
,,Ahoj všichni!" pozdravila usměvavě.
,,Čau Bledule!" zapředl Špičoun a otřel se o kamarádku.
Hašínní i Sedmikráska olízli Bledé lilii líčko.
,,Bledule? Jo? Špičíne, kolikrát ti mám říkat, že mi nemáš říkat Bledule!" zasmála se.
,,Do té doby, než mi přestaneš říkat Špičín," odvětil s úsměvem a zase se posadil. Levhart si olízl štíhlou packu a lehl si vedle Špičouna. Sedmikráska se usadila naproti nim, vedle Lilie a Hašína a šťastně začala kamarádce čistit srst.
,,Víte, máte docela štěstí! Kdybych si Levharta nevšimla, naše hlídka mohla jít tudy kolem a viděli by vás. Samozřejmě jsem si ho všimla dřív než ostatní a nechala jsem je druhou stranou a sama se oddělila," mňoukla s veselými jiskřičkami v očích.
,,Tak to není poprvé," poznamenal pobaveně Hašín.
,,No, tak jak to u vás jde?" zeptala se Lilie mile.
,,Představ si! Hvězda do klanu vzala domácího mazlíčka!" zaprskal Špičoun.
,,Proč?" zeptala se zmateně.
,,Já ani nevím. Možná jen proto, že zahnala nějakou lišku," zakoulel očima.
,,Je pravda, že poslední dobou nám umřelo pár koček," přiznala Sedmikráska.
,,To není však důvod brát do našeho klanu cizí domácí kočku. Jak si můžeme být jisti, že bude vůči nám na sto procent loajální?" vzdychl si Hašínní dráp.
Bledá lilie pobaveně zavrtěla hlavou.
,,To máte teda veselo."
,,A co vy? Něco nového?" chtěl vědět Levhart.
,,Ano. Ostrý měsíc se rozhodl, jak naloží s těmi koťaty," zvážněla, ale její hlas zněl pořád přátelsky.
,,Jak?" štíhlý flíčkovaný kocour se naklonil blíž.
,,Na příštím Shromáždění vám je předá," oznámila s kamenným výrazem. Všichni čtyři si oddychli. Přestože Hašín tak nějak věděl díky Ještěřičce, že je nakonec dostanou oni, byl rád, že to slyší od někoho z jejich klanu.
,,Ale má podmínku," pokračovala světlá kočička.
Znepokojeně se po sobě všichni podívali. Jestliže má Ostrý měsíc nějakou podmínku, nejsou si jisti, zda mírové setkání skončí opravdu v míru.