Kočičí válečníci: Osud ve hvězdách

7. Napětí

Ticho, které do teď panovalo na mýtině, zmizelo. Sluneční kočky začaly hlasitě protestovat a pokřikovat na Ostrého měsíce narážky, ale mohutný hnědý kocour si toho nevšímal a trval na svém.
Hvězda vypadala, že přemýšlí. Stříbřínek s Oříškopackou a Jiskřičkou se začali obávat, že snad se rozhodne jim území Zlaté louky přenechat.
,,To snad nemyslíš vážně!" vykřikla na Ostrého naštvaně Sedmikráska. Hašínní dráp vedle ní nenávistně propaloval onoho kocoura pohledem.
,,Notak, Hvězdo! Neschvaluj to!" vrčela Bílá bouře.
Stříbřínek se podíval, jak na to reaguje jejich léčitel Trn, který seděl vedle Vítra a Paprska. K jeho překvapení zíral do země a vrtěl hlavou. Vítr seděl čelem vzad k jezírku a cenil zuby. Paprsek vypadal, jakoby mu to, co se děje, bylo líto a zvědavě čekal, co se stane dál.
Pár koček z Kamenného pokřikovalo na obranu svého velitele, ale zbytek zaraženě seděl a koukal.
Zlatá hvězda švihla ocasem a zabodla svůj pohled do velitele Kamenných.
,,Žádné území vám přenechávat nebudu," prohlásila rázně, avšak s klidem v očích.
,,Správně!" souhlasila Bílá bouře nahlas.
Hrozivě vypadající Vítr se uklidnil, ale srst mu ještě neklesla
Učedníci si oddychli. Hašínní se Sedmikráskou dál propalovali Ostrého pohledem. Moc dobře věděli, že se velitel jen tak nevzdá.
,,Dobře víš, jak to tehdy bylo, Hvězdo!" zavrčel a ostře ji projel pohledem. Atmosféra se pomalu měnila na dusivou a nepříjemnou. Stříbřínek v duchu doufal, že se mezi sebou nenapadnou.
Zlatá hvězda na okamžik zaváhala.
Hašínní dráp nevědomky vytáhl drápy, ale snažil se zůstat klidný. Sedmikráska nasadila stejně planoucí výraz jako její kamarád. Vítr strnule seděl a napínal uši, aby mu neunikla žádná odpověď.
Měsíc využil Hvězdiny slabé chvilky a pokračoval. ,,Ale výčitky mít nemusíš. Oblačná tlapa může mít zpět svá koťata a my budeme spokojeně lovit na svém novém území. Tak, jak nám po právu patří," pousmál se, i když v jeho provedení to vypadalo spíš jako úšklebek.
,,Nic takového! Netuším, jak se k tobě dostalo, že Zlatá louka náleží Kamennému klanu, ale pokud vím, právě tohle území patřilo odjakživa k nám a já na tom nehodlám nic měnit," bránila se pevným hlasem.
Kocoura tím nejspíše rozčílila.
,,Zítra!" vykřikl, a tím prořízl ticho, které panovalo v lesích, které obklopovaly mýtinu. ,,Přesně při západu slunce, na tomto místě. Máš jeden den na to, aby ses rozhodla, zda vrátíš vaší matce koťata, nebo o ně příjdeš stejně, jako o kus svého území!" švihl ocasem a pár Kamenných koček souhlasně zamručelo.
Zlatá velitelka se mračila, pravděpodobně přemýšlela, přestože neměla na výběr.
,,Shromáždění je u konce," řekl hnědý kocour a skočil ze Skály do jezírka. Udělal pár kroků a po hladkých oblázcích vyšel na břeh.
Jasný měsíc a Lotusová hvězda, trochu překvapeni z toho, co se tu právě událo, seskočili také a začali shromažďovat své klany na výpravu zpět do táborů.

Slunce - napůl zakryté šedými mračny - vyšlo nad vrcholky stromů a ranní hlídka se vrátila do tábora. Učedníci se svými učiteli trénovali a ostatní se probouzeli ze spánku do chladnějšího rána.
Zlatá hvězda byla jíž dávno na nohou a přecházela ve své noře ze strany na stranu. Usilovně přemýšlela, jak vyřeší problém s koťaty a Zlatou loukou.
,,Musím se postarat o klan... nesmím nikomu ublížit..." mumlala si pro sebe.
,,Zlatá hvězdo?" mňoukl černo bílý kocour, který stál před jejím doupětem.
Hvězda zvedla hlavu a vyšla ven na mýtinu.
,,Už se rozhoduješ?" zeptal se Rychlý hurikán.
Hvězda prázdně přikývla. Vypadala, jako bez duše.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se zástupce opatrně.
Hvězda na něj pohlédla unavenýma očima.
,,Velitelka nesmí projevit slabost," zamumlala tiše.
,,Cože? Spala si v noci vůbec?" dělal si starosti, když jeho velitelka zakroutila hlavou.
,,Musíš se vyspat," mňoukl zamračeně.
,,Musím zachránit náš klan," zavrčela unaveně.
Hurikán si povzdechl. ,,Jen pojď," vedl ji zpátky do jejího doupěte. Po chvíli se vrátil na mýtinu bez ní.
Zamířil za Hašínním drápem. Dlouhosrstý kocour seděl uprostřed mýtiny obklopem kočkami, které ho poslouchaly, jak vypráví, co se stalo na Shromáždění. Vedle něj seděla Sedmikráska a čistila si srst.
,,...jenže Ostrý si to nenechal líbit a chtěl dostat Zlatou louku pro sebe. Proto se dnes Hvězda s pár válečníky dostaví k Hvězdnému jezírku, aby to vyřešili." Dořekl a ostatní si mezi sebou začali šeptat.
,,Jak se rozhodla?" zeptala se chladně tmavě hnědá kočka s černými pruhy a s kamenným výrazem.
,,Zatím nijak, Temná erupce." odpověděl Rychlý hurikán místo Hašína a posadil se vedle něj.
,,No jasně," odfrkla si Erupce.
,,Hvězda celou noc nespala, musí si odpočinout," řekl Hašínovi.
,,Musíme to nějak vyřešit. Přece nemůžeme přijít o kus našeho území."
Hlouček koček se rozešel pryč.
,,Máme čas do západu slunce."