Star Wars Story

VI. Mandalore a nové spojenectví

        Právě míříme na Mandalore. Cesta ubíhá klidně a každý z nás je ponořen ve vlastních myšlenkách. Já doufám, že naše mise proběhne celkem klidně, ale jak mi řekl Savage, "nic se nestane tak, jak si přeješ."
         Vynořili jsme se z hyperprostoru. Mandalore byl, celkem barvená planeta. Byly zde pusté pouště a holé pláně. Ale také zelené lesy a džungle. Dokonce nechybělo, ani moře.
          Mistr navedl loď na odvrácenou stranu planety. Na měsíc Concordii.    
          Později jsme přistáli, u jakéhosi odboje - Umrlčí hlídky.
           Jejich vůdce nás přivítal,  s né zrovna přátelským naladěním.
           Mandaloriané nás obklíčili a namířili na nás zbraně, sotva jsme opustili loď.
           ,, Co tu chcete?!” Zavrčel vysoký muž v modro-šedé zbroji. Když si sejmul přilbu, mohla jsem vidět i jeho tvář. Měl na krátko ostříhané blond vlasy a modré oči.
           Maul se ušklíbl.
           ,, Chci mluvit s vaším vůdcem.”
           ,, Stojíš před ním, nulo.” Zavrčel posměšně muž.
            Ještě, než stačil mistr zareagovat, vystřelila jsem kupředu a než stačil muž mrknout, měl u krku můj meč.
            ,, Jediná nula, kterou tady vidím jsi ty. Neurážej mi mistra! Rozumíme si?” Řekla jsem a na důkaz toho, že to myslím vážně jsem mu na obličeji, pod levým okem udělala jizvu. Pak jsem se odtáhla a postavila se vedle Maula.
            ,, Za tohle zaplatíš! Víš vůbec kdo já jsem?! Jsem Pre Vizsla! Zajměte je!” Zakřičel na své muže. Ti se na nás okamžitě vrhli.
            Postupovali blíž, zbraně stále namířené na naše hlavy.
            ,, Mohu je za tu drzost, zabít mistře?” Zeptala jsem se, pohled upírajíc na blížící se Mandaloriany.
            ,, Ne, ale ukaž jim, kdo tady má mít hlavní slovo.”
             S tímto svolením, jsem se pustila do díla. Napřed jsem dva nejbližší muže vyzdvihla do vzduchu a trochu jim přismažila brnění, blesky. Další tři, jsem použitím ovládnutí mysli, donutila se postavit proti sobě, dokud se neomráčili. Zbylo jich pět. Jednomu, který byl, až moc blízko mě, jsem namířila rudou čepel na krk, aby nic nepodnikl. A zbývající čtyři jsem vydzdvihla do vzduchu a začala je škrtit, dokud neprosili o milost.
            Pre Viszla se na to díval s pohoršeným, až skoro vystrašeným výrazem. A když jsem se na něj podívala s krutým úšklebkem na tváři, povolil.
            ,, Tak dobrá! Co chcete?!” Vyhrkl, nespoušteje oči ze svých mužů.
            Maul se usmál.
            ,, Chci, abyste se ke mně přidali a uznali mne jako provizorního vládce Mandaloru.”
             Vůdce Umrlčí hlídky, odtrhl pohled ze svých mužu a zamračil se.
             ,, Co si o sobě myslíte! Na to nikdy nepřistoupím!”
             ,, Raději budeš sledovat své muže umírat?” Zeptala jsem se tónem, který naznačoval, že jestli nevyhoví mistrovým požadavkům, tak se skutečně bude umírat.
             Muž se podíval na mne a na Maula, pak na své muže a zase na mě. Něco si pro sebe zamumlal a zvedl ruce v obranném gestu.
             ,, Tak dobře, fajn! Uznám tě jako provizorního vládce Mandaloru, přísahám, ale propusť mé muže.”
              Mistr se usmál.
             ,, Vidíš, ani to nebolelo. Tedy, alespoň tebe.” Usmál se mistr a pokynul mi, abych Mandaloriany, propustila.
              Udělala jsem co po mně chtěl a během několika minut se muži váleli na zemi. Vypla jsem meč a zavěsila si ho na opasek. Pak jsem se podívala na mistra. Ten se na nás usmál.
               ,, Výborně. Toto je začátek skvělé spoluráce. Sithové a Umrlčí hlídka. Společně budeme neporazitelní a dosáhneme vysokých cílů.”
               ,, Když myslíte.” Zašeptal Pre Viszla a naznačil nám, ať ho následujeme...