Star Wars Story

IX. Další mise

         Po té, co mu čelnové Umrlčí hlídky odpřísáhli věrnost, se můj mistr nazval vládcem Mandaloru. Ikdyž je pravda, že jím zatím není. Nejdříve se musí zbavit vévodkyně Satine Kryze.
         Maul se ke mně otočil.
         ,, Má učednice, předstup.” Vyzval mě.
         Udělala jsem co chtěl a poklekla, před ním.
          ,, Pořád mě překvapuješ svými skvělými výkony, Darth Shadow. Nyní tě čeká další úkol. Jsi připravena do toho jít?”
          Podívala jsem se mu z příma do očí.
          ,, Ovšem, mistře.” Odpověděla jsem sebejistě. 
           Usmál se.
          ,, Výborně. Půjdeš a zajmeš vévodkyni Satine Kryze. Dej si zálažet, aby se o tom dozvěděl Kenobi. Dělej si s ní co chceš, ale nesmíš ji zabít. Pak je oba dovedeš do vévodčinina paláce, budeme tam se Savagem čekat. Je ti tvůj úkol jasný?!”
           ,, Ano můj mistře.” Řekla jsem, vstala a vydala se misi splnit.
            Je sice pravda, že mi neřekl kam mám jít, ale jsem si jistá, že tím zkouší mou samostatnost a schopnost fungovat bez jeho dohledu.
           Hmm. Řekl, že ji mám dovést do paláce, takže tam logicky nebude. Musím zjistit kam má namířeno, nebo kam odletěla. A vím přesně, kde k té informaci přijdu.
           Vydala jsem se do paláce. Tam bude určitě někdo, kdo ví, kde se Satine nachází.
         
           Do paláce jsem pronikla zcela nepovšimnuta. Hledala jsem někoho, kdo by vypadal dost věrohodně na to, aby věděl, kde vévodkyně je. Nemusela jsem na toho člověka čekat dlouho,poněvač jsem do něj přímo vrazila.
           Byl to vysoký, vyzáblý stařík. Tvářil se povýšeně a velmi důležitě.
           ,, Co tu děláš děvče?!” Vyjel na mě nepříjemně.
           Nasadila jsem hraný provinilý výraz.
           ,, Promiňte pane. Já hledám vévodkyni Satine Kryze. Mám ji předat vzkaz, je to velmi naléhavé.”
           ,, Tak to tě budu muset zklamat holčičko. Vévodkyně před malou chvílí odešla. Musela letěť na Corusant, aby v senátu, pronesla nějaký návrh. Takže přijď, až se vrátí.”
           ,, Dobrá, děkuji vám pane.” Řekla jsem a než se nadál vypadla jsem z paláce.
           Tupec jeden, ani si neuvědomil, že mi vyzradil vše co potřebuji, ke splnění mého úkolu. Teď mi jen stačí nalézt loď, ve které se můj cíl nachází a unést ho.
           Nastoupila jsem do své lodi, kterou mi obstaral Maul a vyrazila směr Corusant, jak nejrychleji to šlo.
           Nastavila jsem autopilota a šla meditovat. Tak se nejlépe soustředím a vnímám veškeré podněty z venčí. Nakonec se mi meditování vyplatilo, ikdyž trvalo něco málo přes tři hodiny. Zachytila jsem totiž něco, co připomínalo vysoce postavenou osobu a velmi střeženou loď. To musela být ona, protože jsem vycítila, pouze přítomnost lidské rasy.
            Okamžitě jsem změnila směr letu a zamířila tam, kde jsem tušila přítomnost oné lodě. Netrvalo dlouho a vynořa jsem se z hyperprostoru, přímo nad vévodčinou lodí.
              Velice nenápadně jsem se k nim přiblížila. No nenápadně, asi ne, když vezmu v potaz to, že je každá loď vybavena radarem. Ale to na tom nic nemění. Přistála jsem na ní a zapnula magnetické ukotvení, které udrží naše lodě spojené, dokud se od nich zase neodlepím.
               Opustila jsem svou loď. Zadržela jsem dech a přesunula se na jejich loď. Našla jsem poklop, kterým jsem se, za pomoci svého meče, dostala dovnitř.
               Samožřejmě se o mě ihned dozvěděla celá posádka. Ale to mi mohlo být jedno. Nasadila jsem si na hlavu kápi, abych svým protivníkům víc naháněla strach a pustila se do díla.
               Svou světelnou zbraní jsem rozsévala smrt, bolest a strach do srcí všech, kdo se mi odhodlal postavit.
               Nejdříve jsem vyřídila vojáky. Nebyli pro mě žadnými soupeři. Vydala jsem se na příč lodí a prošla, každou kabinu i místnost, která v ní byla. Vždy jsem pobila všechny vojáky. Bylo mi jasné, že Satine bude v jednací místnosti s ostatním doprovodem a né moc velkou ostrahou. Zamířila jsem tedy tam a snažila se po sobě zanechat, co možná nejméně svědků.
              Konečně jsem stanula přede dveřmi, za kterým se nacházel můj cíl. Vyřídila jsem tři vojáky a posledního prohodila dvěřmi, přímo do místnosti. Vešla jsem za ním a letmým pohledem přejela všechny přítomné. Mé oči se zastavili na ní.
              ,, Podívejme se. Jakéto pěkné shromáždění. Je mi skoro, až líto ho takto narušovat, ale tlačí mě čas. Vévodkyně Satine, byla byste tak laskavá a šla se mnou?” Můj hlas byl sice milý, ale oči byli tvrdé a vyzařoval z nich jasný dovětek: Nebo ostatní zemřou.
              Satine se zvedla. I přes náléhání svých rádců a ostatních v místnosti, nakonec stanula po mém boku.
              ,, Nejste lhostejná, jako jiní vládci. Obdivuhodné. Ale teď, už půjdeme.” Řekla jsem, uchopila ji za paži a otočila se k odchodu. Pak jsem se, ale ještě zastavila a pronesla do hrobového ticha varování.
              ,, Jestli nás někdo bude sledovat, čeká ho stejný osud, jako ty jenž mi bránili dostat se sem. Tedy smrt.” S těmi slovy jsem Satine odtáhla k mé lodi.