Star Wars Story

IV. Tattooine

       Právě jsem dorazila na Tattooine. Tahle zapadlá, pouštní planeta se mi, abych pravdu řekla, vůbec nezamlouvá. Čím dřív tenhle úkol splním tím líp.
       Vzala jsem si spídr a rozjela se do nejbližíšího města. Do Mos Eisley, kde jsem se začala vyptávat, dle mého názoru, až moc, na Jabbu Hutta.
       Vyptávala jsem se, až do chvíle, než mi na rameno dopadla něčí ruka. Otočila jsem se a spatřila muže s Caminskou zbrojí.
       ,, Prý hledáš Hutty.” Nebyla to otázka, nýbrž konstatování skutečnosti.
       ,, Ano, hledám. Mám pro něj důležitou zprávu.” Řekla jsem.
       Muž chvíli mlčel, ale pak mi naznačil, abych jej následovala. To jsem také udělala a společně jsme na mém spídru, jeli, až k Huttově doupěti.
       Než jsme vstoupili, Jabbova ochranka mne prohledala. Ale než stačili narazit na můj světelný meč, ovládla jsem jim jejich slabou mysl a mohla v pořádku pokračovat k mému cíli.
       Boba Fett mne vedl dlouhými, točitými chodbami, až do místnosti, která by se, asi dala nazvat trůním sálém. Všude bylo plno druhů obyvatel galaxie. A v čele místnosti, byl samozřejmě usazený sám Jabba, obklopený svými věrnými nohsledy.
       Když jsme vešli šrum hlasů a skřeků ztichl. Nájemný lovec mne uvedl jako nějakého bezvýznamného červa! Než to mohlo dopadnout ještě hůř, odstrčila jsem ho stranou a ujala se slova sama.
        ,, Zdravým velký Jabbo. Přišla jsem se vzkazem od mého mistra.”
        ,, Jaký je ten vzkaz? " Zeptal se jeho překladatel.
Usmála jsem se.
        ,, Mám vám předat tento světelný meč, jako projev úcty.” Řekla jsem a nechala si vletět meč do ruky.
        ,, Sám si můžete prohlédnout s jakou pečlivostí je vyroben. Je samozřejmě skvěle vyvážen a světelné ostří je... smrtící.” Dořekla jsem, když jsem dorazila, až k němu.
       Během několika málo minut jsem ho natáhla směrem k němu a ohnivě rudé ostří mu projelo tělem.
       Všichni zůstali stát jako opaření. Jen v šoku sledovali, jak jsem trhla mečem a rozpůlila Hutta vejpůl.
       Vím, že to sem Jediové přijdou vyšetřovat, protože je baví do všeho strkat nos. Proto musím zahladit stopy.
       Otočila jsem se k přihlížejícím, kteří se, už probrali z šoku a snažili se odemne dostat co nejdál. Pomocí síly jsem zablokovala východy a vydala se dodělat svou práci.
       O půl hodiny později se na zemi válela těla všech svědků. Provedla jsem to tak, že jsem si přivlastnila všechny střelné zbraně v místnosti a bez milosti je postřílela. Po té jsem je nechala spadat na zem tak, aby minimálně jedna zbraň byla na dosah jednoho z nohsledů. Pak jsem s úsměvem na rtech opustila Tattooine.