Star Wars Story

VIII. Souboj a skuteční spojenci

      Mandaloriané byli zaskočeni. Nikdo z nich nechápal, kde se tam vzali jejich vězni, kteří měli být zavřeni ve velmi důmyslných celách.
       ,, Jak jste se dostali ven?!” Zavrčel Pre Viszla a měřil si Zabraky rozčíleným pohledem.
       ,, Díky ní.” Řekl mistr a pohodil hlavou směrem ke mně.
        Sejmula jsem si přilbu z hlavy.
       ,, Nazdárek.” Ušklíbla jsem se.
       ,, Jak jsi...?” Vůbec nechápal, kde jsem se tam zjevila.
       ,, Příště si ohlídej, že máš všechny nepřátele na jednom místě, když už je máš v plánu zradit. Teď slib věrnost mému mistrovi, nebo zemřeš.” Řekla jsem s úsměvem.
        ,, Nikdy.” Odporoval.
        ,, Jak si přeješ.” Řekla jsem a připravila se k boji.
         Zaútočil na mě temným mečem. Odrazila jsem ho a udeřila jej do obličeje. Zakolísal. Provedla jsem sek shora, vedený přímo na jeho hlavu. Meče se do sebe zaklesili. Chvíli jsme se přetlačovali, ale pak se Pre Viszla vznesl do vzduchu.
          ,, Mám výhodu létaní holčičko.” Usmál se na mě.
          Vyletěla jsem za ním a úsměv mu z tváře vyprchal.
          ,, Nejsi jediný, kdo umí ty trysky používat.” Zavrčela jsem a znovu zaútočila. Létali jsme kolem sebe a vyměňovali si údery.
           Když, už mě ten souboj začínal nudit, obletěla jsem svého protivníka a přesným úderem rudé čepele, jsem mu poškodila jetpack. Zřítil se na zem, ale pořád se nevzdával. Snesla jsem se k němu a pokračovala v útoku. Tentokrát jsem měla výhodu já. Jsem mladší a rychlejší.
           Míhala jsem se kolem něj, jako střela a zasazovala mu rány ze všech stran. Když mě to přestalo bavit, vyslala jsem na něj blesky. Pre Viszla, už byl viditělně unavený, ale jiskra v jeho očích mi napovídala, že se pořád odmítá vzdát. Udeřila jsem ho mčem do hlavy a druhou rukou ho začala škrtit.
           ,, Vzdej se a zachraň si život. Ona tě bezmilosti zabije, pokud to neuděláš.” Ozval se za mnou můj mistr.
            Pre Viszla chtěl něco říct, tak jsem ho pustila na zem.
            ,, Tak co nám chceš sdělit?” Usmála jsem se.
            Podíval se na mne, v očích stále plápolající oheň nenávisti.
            ,, Já jsem Mandalorian. Nikdy se nevzdávám. A už vůbec né, nějaké malé holce!”
             Poslední dvě slova s hořkostí vyplivl.
            ,, A přece tě ta malá holka, porazila v boji.” Usmál se Maul.
            ,, Dám ti poslední šanci, vzdej se nebo zemřeš.”
            Pre Viszla, všehny přítomné přejel pohledem. Pak se jej znovu obrátil k nám.
            ,, Nikdy se vám nevzdám! Já jsem Pre Viszla z Mandaloru a nikdy se nikomu nepodvolím.”
            ,, Tak budiž.” Řekl mistr a dal mi pokyn.
            Přivolala jsem si do ruky temný meč a zkřížila obě čepele Pre Viszlovi na krku.
            ,, Měl jsi se vzdát.” Zašeptala jsem a rychlým pohybem obou mečů, ukončila jeho život.
             Jeho bezhlavé tělo se zhroutilo na zem. Otočila jsem se k jeho následovníkům.
            ,, Doufám, že nebudete stejně tvrdohlaví, jako byl váš vůdce.” Řekla jsem a na tváři mi hrál krutý úšklebek.
             Otočila jsem se k mému mistovi. Usmíval se. Očividně byl spokojen, jak se to vše vyvinulo. Přišla jsem blíže k němu, poklekla a předala mu temný meč - zbraň Mandaloru.
             Maul ji vyzdvihl nad hlavu.
              ,, Já jsem nyní váš vůdce. Společně vybudujeme nový Mandalor a zničíme naše nepřátele.”
              Mandaloriané následovali mého příkladu a také poklekli. Toto byl začátek nového spojenectví...