Star Wars Story

VII. Zrada a využití situace

          Po té, co jsme následovali Pre Viszlu, do jedné z budov, nás předvedl před zbytek svých lidí.
          Zatímco mistr se Savagem jednali s Mandaloriany, jsem se vydala na menší průzkum.
          Základna byla velmi rozlehlá, plná všelijakých místností, různých velikostí. Zabloudila jsem do jedné z nich a to, co jsem tam nalezla mě přesvědčilo, že nás Pre Viszla, má v plánu zradit. Místnost byla totiž plná výbavy, proti Jediům. Respektivě byla zaměřena proti osobám využívajícím sílu.
         Opustila jsem ji a rozeběhla se zpět za Maulem a Savagem. Ale bylo pozdě. Pre Viszla, už na ně tu technologii použil a rozkázal je uvěznit. Schovala jsem se, abych se vyhla strážím a přemýšlela, jak z této situace vybruslit. Sledovala jsem je, abych zjistila kam Zabraky odvedou.
           Nakonec je odvedli do velmi prostorného žaláře s vemi specifickými celami. Nejenže měly silové pole, jako každá jiná cela, ale tyhle se vznášeli ve vzduchu. Mandaloriané to měli pojištěné. Kdyby se přeci jen někomu podařilo nějakým  záhadným způsobem dostat ven, čekal by na něj třicetimetrový pád. A to bych nikomu nepřála. Dívala jsem se na vznášející se cely a přemýšlela jak bych je odtamtud mohla dostat ven.
             Nápad se dostavil, když jsem pozorovala jednoho z vojáků jak vylétá vzhůru pomocí jetpacku. Odplížila jsem se z vězení a šla najít místo, kam si klan rodu Viszla, ukládá zbroj.
             Trvalo to celkem dlouho, ale nakonec jsem tu místnost objevila. Oblékla jsem si na sebe jejich zbroj a na záda připevnila jetpack.
            Opustila jsem místnost a zkusmo se proletěla. Není to tak snadné jak to vypadá. Sotva jsem se odlepila od země, skončila jsem ve zdi. Někdo tu ránu zřejmě musel slyšet, protože se u mě během chvilky objevil jeden z hlídky.
           ,, Co tady provádíš?!” Zavrčel na mne.
            Podle hlasu jsem poznala, že je to mladík, nemohlo mu být víc, než čtrnáct.
           ,, Ehm promiň. Já...ještě jsem si na to nezvykla.”Řekla jsem a rukama obsáhla výstroj.
           ,, Á nováček? To jsi měla říct hned. Pojď, ukážu ti jak na to.” Řekl a vedl mne ven.
           Pro sebe jsem se usmála a následovala ho. Venku jsme se postavili vedle sebe.
           ,, Takže nejprve se ujisti, že ho máš pevně utáhnutý, aby ti při letu neskouzl a ty jsi se nerozmázla o zem.” Řekl a u toho si sundal hemu, aby mne mohl lépe kontrolovat.
            Udělala jsem co řekl a u toho si ho prohlédla. Měl krátké černé vlasy na ježka. Snědou pleť a zelonomodré oči.
            ,, Tak, teď pomalu přidej výkon a vznes se do vzduchu.”
             Dvě trysky se zažehly a já se vznesla  pár centimetrů nad zem. Pak jsem přidala výkon, jak po mě chtěl a vynesla se výš. Byl to skvělý pocit, jen tak se vznášet. Ale připomněla jsem si proč tu s tím klukem jsem. Musím osvobodit Sithy.
             ,, Dobře a teď zkus kličkovat.” Řekl a začal po mně házet nějaké ovoce. Vyhla jsem se všemu co na mě hodil a  když házel poslední Mejlooran, chytila jsem ho a jedním rychlým hodem ho trefila do hlavy. Na chvilku ho to omámilo, protože skořápka toho ovoce je docela tvrdá.
            Přistála jsem u něj.
           ,, Teď půjdeš a odvedeš pozornost u vezeňské sekce. ” Řekla jsem a ovládla mu mysl. Zopakoval to a odešel. Já se vydala pomalu za ním. Prošla jsem kolem stráží a čekala, dokud mladík nesplní svůj účel.
            Když se tak stalo, vyletěla jsem nahoru ke klecím a zkratovala je. Pak jsem snesla Zabraky na zem.
            ,, Dobrá práce, Shadow. Teď půjdeme najít Pre Viszlu, chci si to s ním vyřídit.” Řekl pomstichtivým hlasem Maul.
            ,, Jak chcete, ale pořád nemáte měče, mistře. Navrhuji se nejprve dostat odtud a pak řešit pomstu.”
           Podíval se na mě v očích vztek, ale pak si uvědomil, že mám pravdu a ohníčky mu z nich vyprchaly.
           ,, Dobře dostaň nás odtud.” Pobídl mne.
           Vzala jsem je za ruce a vznesla se do vzduchu. Nikdo si nás zatím nevšiml, což mi připadalo zvláštní, vzhledem k tomu, že jsem v létání s Jetpackem doslova nováček.
            Donesla jsem je do jedné z místností, poblíž velitelství, kde byl Pre Viszla a řekla jim, ať počkají. Pak jsem se sama vydala, až za ním.
            Nebyl v místnosti sám. Bylo tu s ním dalších deset vojáků. Vmísila jsem se mezi ně a hledala zbraně Zabraků. Nakonec jsem je našla. Byli vystaveny na malém polštářku, uprostřed místnosti. Všem na očích.
             Pomalu jsem se k nim přiblížila a přemýšlela jak je vzít bez toho, abych se prozradila. Naštěstí mě "zachránil" ten samý maldík, co předtím.
            Zrovna, když jsem se je chystala vzít, vrazili do vnitř Pre Viszlovi muži a vedli s sebou toho maldíka, kterého jsem využila.
             Zatímco ho rozhořčený velitel Umrlčí hlídky vyslýchal, vzala jsem meče a čekala.
             Zanedlouho se znovu otevřeli dveře a v nich stál můj mistr a Savage. Nenápadně jsem se k nim přiblížila a než někdo z přítomných stačil mrknou a vůbec pochopit, co se zde děje, měli oba sithi své zbraně pevně v rukou.
             Pomsta mohla začít...