Star Wars Story

X. Únos a past na Jedie

         Dovedla jsem vévodkyni na svou loď a spoutala ji. Po té jsem vyrazila zpět na Mandalore.
         Byla jsem si vědoma toho, že má Satine u sebe komunikační zařízení a taky to, že je plně aktivní. Potřebovala jsem, aby zavolala toho jedie Kenobiho.
         ,, Kam mě to vezeš?” Zeptala se rozhodným hlasem, beze stop strachu.
         ,, Zpět na Mandalore. Je tam někdo, kdo by se s vámi moc rád seznámil.” Odpověděla jsem a přešla na rychlost světla.
          Vynořili jsme se z hyperprostoru. Satine zalapala po dechu. Ona skutečně čekala, že se s ní tak rychle vrátím na Mandalore, když k sobě potřebuji nalákat Kenobiho?
           Zamířila jsem na přistání.  A kde, že to vlastně jsme? Na odlehlé planetce, někde za vnějším okrajem.
           Přistála jsem, ujistila se, že má Satine pevně spoutané ruce a vyšla ven ze stíhačky. Je tu totiž menší "obchodník", který je sice velmi otravný a nespolehlivý, ale dá mi to co potřebuji. A navíc, musím dát čas Kenobimu, aby snížil můj náskok.
          Zamířila jsem za jeho gangem. Všichni měli zbraně. Očividně tu nebyli náhodou. Sotva jsem se k nim přiblížila, namířili na mě blastery.
          ,, Být vámi dám to dolů, než si ublížíte hoši.” Řekla jsem s úškebkem.
          Jeden z nich se zasmál.
          ,, My s tím umíme zacházet, křehotinko.”
          Zapamatovala jsem si jeho tvář, za tu "křehotinku" mi zaplatí.
          ,, Hledám Hondoa. Musím s ním mluvit.” Řekla jsem.
          Ten, který mě předtím nazval křehotinkou si mě změřil a zastavil pohled na mém meči.
          ,, Patříš k Jediům?” Zeptal se.
          V duchu jsem si odfrkla.
          ,, Ano, jsem rytířka Jedi. Potřebuji mluvit s Hondoem. Posílá mě mistr Kenobi.” Řekla jsem.
          ,, Dobře počkej tady.” Řekl a odběhl někam pryč.
          Čekala jsem a očima si letmo prohlížela zbylé muže. Byli uvolnění, jen čekali na svého velitele, nepoavžovali mě za hrozbu.
           ,, Tak Jedi jo? Hondo je velmi rád, že může zase pomoct. Tak jaké je tvé přání mládě?”Pronesl s úsměvem.
           Lehce jsem nadzdvihla obočí, při jeho oslovení a připsala jsem si ho na seznam k zabití.
           ,, Nechám vám tu vzkaz pro mistra Kenobiho. Jsem si jistá, že sem dorazí. Sdělte mu, že jeho milovaná Satine, je zpět na Mandaloru. Ať se tam dostaví, beze zbraně. Je to takový test víte? Chci jej překvapit.” Řekla jsem s úsměvem a sáhla si k pasu pro váček s kredity, které jsem ukradla ze Satininy lodi. Hodila jsem mu jej a odešla zpět do své lodě. To pako Hondua a jeho kumpány jsem nechala za sebou.
          Obešla jsem Satine a posadila se k řízení. Pak jsem se ještě otočila zpět k vévodkyni.
           ,, Váš přítel Jedi vás sem půjde hledat. Zařídila jsem, že mi padne přímo do pasti. Už se těším na vaše výrazy.” Ušklíbla jsem se.
           Ještě jsem jí vzala komunikátor a rozšlápla ho, aby nemohla kontaktovat někoho dalšího, nebo rovnou Kenobiho a tím jej varovat, že je to past.
          Pak jsem opustila planetku a vrátila se na Mandalore. Jak jsem počítala, Kenobi, už bude touhle dobou opouštět Satininu loď. Nebude trvat dlouho, než se sem vrátí. Doufám, že mistr, už se ujal vlády.      
          Zamířila jsem se svázanou Satine do paláce. Tvralo to trochu delší dobu, protože jsem šli temnými uličkami, aby Nový Mandaloriané, nezjistili, že s sebou vláčím jejich vévodkyni.
          Před palácem, bylo osm těl. Stráže, všichni zabiti jedinou zabraní- světelným mečem. Procházela jsem se svým vězněm, palácem, velmi pomalu, aby měla žena hodně času prohlédnout si tváře všech mrtvých. U jedné se dokonce rozbrečela. Byl to ten stařík, který mi předtím neúmyslně prozradil, kde mám vévodkyni najít.
          Dorazili jsme do trůního sálu. Na trůně seděl pohodlně usazený Darth Maul a Savage stál po jeho boku, jako tělesná stráž. Dále tu byli i čenové Umrlčí hlídky, rozestavění, po celé místnosti.
           Dotáhla jsem Satine, až k mému mistrovi.
           ,, Velmi dobře Shadow. Jednu čast jsi splnila a co ta druhá?”
           ,, Kenobi, tu bude každou chvíli, mistře.” Odpověděla jsem.
           Usmál se a odhalil zažloutlé, ostré zuby.
           ,, Výborně. Teď bude konečně pomsta má.”