My friend ghost ✔

3. kapitola

Ahoj, tak jo.. tady máte po dlouhé době další kapitolu :)
Koment a vote potěší... :)
*********

"Vyvoláme ho." napadlo Willyho. "Jak? Nevím, jak se jmenuje." na chvíli nastane ticho. "Až se příště zase objeví, musíš nějakým způsobem zjistit jeho jméno a já koupím nějakou tu desku." řekne. Přikývnu, i když si myslím, že to, jak se jmenuje, stejně nezjistím. Podívá se na mobil, zamračí se a vstane.

"Už musím jet." řekne mi a odepisuje někomu na facebooku. Podívá se na mě, já vstanu a obejmu ho. Pak si veme svou černou koženou bundu a společně jdem dolů. U dveří se ještě jednou obejmem, rozloučíme se a on jde ke své motorce, na kterou nasedne a odjede.

Vrátím se zpátky dovnitř. Zalezu do pokoje, sednu si ke stolu a na notebooku si zapnu facebook.
--- 23:00 ---

Sedím na posteli, koukám na hodiny a přemýšlím... jak se ho mám zeptat na jméno? Vždyť on možná ani mluvit nemůže. Ale co já vím? Třeba to jde a řekne mi to, nebo spíš napíše sms?

Celý den myslím jen na něho, na to, jestli mi odpoví, nebo jestli se vůbec objeví.  Třeba nebude mít na mě čas.

Z přemýšlení mě vytrhl zvuk ze zdola. Znělo to, jak kdyby někdo za sebou zavřel domovní dveře. Ale rodiče to být nemohli. Nikdo kromě mě tu nebyl a rodiče se měli vrátit až zítra večer. Kdo to tedy může být?

Vstanu a jdu se tam podívat. Ještě než sejdu schody rozsvítím a pak teprve jdu. V ruce držím mého staršího bráchy baseballovou pálku. Dole se rozhlédnu dojdu k vypínači a zmáčknu jej, aby se rozsvítilo. Jenže byla asi prasklá žárovka a světlo se po několika mých marných pokusech nerozsvítilo. Pomalu jsem odsunula posouvací dveře a s baseballovou pálkou nakráčela přímo do obýváku. Nikdo tam nebyl. Otočila jsem se a už už šla zpět do pokoje, když jsem si všimla malého světla, vycházejícího z kuchyně.

Napřáhla jsem se k "odpalu" a pomalu tam šla. Jemně jsem nohou odstrčila dveře a náhle se mi naskytl pohled na to, co se dostalo dovnitř. Vyděšeně jsem otevřela ústa a upustila baseballovou pálku na zem.