~♡♡♡~
Dvojčata šla do kostela. Oba klečeli na kolenou u toho místa, kde stojí svatební pár a vdávají se. (A/N, neumim popisovat xd) líbali se a naprosto ignorovali to, že jsou v kostele.
,,Miluju tě. Miluju tě hrozně moc," špitl Martinus, když se odtáhli.
,,Tak dlouho jsem čekal na tahle slova!" zvolal šťastně Marcus.
,,Marcusi, má láska k tobě nemá žádné hranice, tak prosím, zůstaň se mnou po mém boku, stále, až do konce," vydechl šťastně mladší a objal svého bratra. Spokojeně zavřel oči.
Pak oči otevřel a podíval se na sochu anděla, jak drží v ruce ostrý šíp, tvářil se strašidelně.
Znechucující.
Zdálo se mu, jako kdyby to ten anděl říkal.
Očima zabloudil na obraz modlící se ženě.
Nevhodné.
Zavržení hodně.
Opět se podíval na sochu anděla.
Sprosté.
Nečisté...
Martinus se už netvářil spokojeně, naprosto zamrzl a z prstu se mu rozpadl květinový prsten. Mladší si ani neuvědomil, že začal brečet.
,,Marcusi.., přestaň," špitl přidušeně, přičemž Marcus zamručel.
,,Martinusi?" starší se od něj odtáhl. Martinus si složil obličej do dlaní.
,,Já stejně nemůžu. Bůh se dívá,"
Marcus se podíval kolem sebe a zpět se podíval zklamaně na Martinuse, který tiše vzlykal.
,,Dívá se? Někdy během té doby, bylo to jako bychom se rozpojili," zvedl drobné květinky z země. ,,Nakonec.. Možná jsi můj bratr.."
,,Ne! To je v pořádku!!" zařval zoufale mladší a převzal si květinky. ,,Spravím ten prstýnek!" snažil se, ale stejně mu zase spadly zpět na zem. ,,Proč.. Proč to nemůžu udělat. Prosím, chci zůstat tvým miláčkem! Bože, odpusť naší lásce,"
,,Je to v pořádku, Martinusi," zašeptal konějšivě starší a vtáhl si ho do objetí.
~♡♡♡~
Haah, Martinus taková citlivka.
Vřele doporučuju si pustit tu píseň během čtení.
~Locika💙 XDD
