~♡♡♡~
,,A nyní v onich dnech, vůně švěstkoní se tetelila vzduchem a dny bývaly teplejší..." četl Marcus z papírů text, se kterým se dělil celé škole. Všichni seděli na červených sedačkách v divadle a Marcus stál před menším stolkem s mikrofonem. Všichni zaujatě poslouchali Marcusova slova a jediný Martinus to vnímal nejvíce. V očích mu planuly jiskry, lehce narůžovělé tváře a měl propletené své ledové prsty se svou druhou rukou.
,,Hej, copak vážně brečíš? Nech toho," zašeptala dívka brečící Veronice.
,,Ale s Vámi všemi budu na střední, jen Marcus odchází," zamručela nešťastná Veronica a kapesníčkem si stírala slzy.
Martinus seděl před nima, když slyšel Veronicu, tak vykulil oči překvapením. Netušil, že Marcus se chystá jít na střední nikam jinam.
______
Marcus šel na střechu školy. Nebyla to střecha, ale normálně rovinná místnost bez stropu a nábytku.
Sedl si na zem a užíval si sluníčka. Paprsky byly namířeny přímo na něj, což Marcuse uklidňovalo. Byl totiž rád, že proslov měl za sebou.
Zatímco Marcus se vyhříval, Martinus běžel po schodech se slzami v očích.
Nikdy bych Martinuse neopustil, i když teď se stoprocentně utápí ve svých slaných potůčcích. Nejde mu říct ne.
Říkal si Marcus v hlavě s úsměvem na tváři.
Odcházím ze školy, protože mé pocity chtějí Martinuse chránit za každou cenu.
V tu chvíli Martinus vyšel na střechu za Marcusem a hlasitě bouchl dveřmi, čímž si vysloužil bratrovu pozornost.
,,Marcusi!! Půjdeš po tom všem na Hartvig Nissens Skole? Je to pravda?!" rozřikl se zlomeně mladší, zatímco mu z očích tekly vodopády slaných slz.
,,Martinusi.." Marcus se zvedl a šel blíž ke svému bratrovi. Martinus šel za ním též a své ruce omotal kolem jeho krku, zatímco Marcusovy ruce si našly cestu na Martinusových bocích.
,,Proč odcházíš? Myslel jsem si, že jsi utekl!" Martinus se zlomeně pousmál a nechal své slzy se kutálet po svých narůžovělých tvářích.
,,Martinusi, já ti vše vysvětlím," pravil starší a pousmál se nad Martinusovo roztomilostí, odtáhl se od něj a nadechl se vzduchu.
,,Proč si rozdal všechny své knoflíky? Nedovolím, aby se tě dotkl jiný kluk či dívka!" komentoval mladší Marcusovu rozepnutou košili.
,,Oh...promiň," vydechl Marcus lítostí.
,,Marcusi, nemohu uvěřit, že jsi. Jsi nejhorší!"
,,Omlouvám se," omluvil se zase Marcus.
,,Neodejdeš opravdu, že ne?!" Martinusovy oči se zase začaly plnit slzami. ,,prosím zůstaň!"
,,Proč chceš, abych neodcházel? Řekni mi to," starší se podíval upřímně do jeho uslzených očích.
,,Protože tě miluju, Marcusi!" zařval Martinus rozhodně. Marcusovo srdce poskočilo radostí. ,,chci být s tebou navždy,"
Marcus se zahleděl na nebe poseté mraky a přemýšlel.
~♡♡♡~
Čichám konec
~Locika💙 XDD
