~♡♡♡~
Marcus s Veronicou spolu odešli do místnosti, kam moc lidí nechodí. Nachází se tam spoustu věcí, které mohou býti užitečně ke zdraví. Něco jako ošetřovna.
Marcus seděl na židli a mračil se na Veronicu, která se hrabala v šuplících, aby našla lékarničku.
,,Jak chceš tu rvačku objasnit?" zeptala se, když rukama hmatala nějaké láhvičky. Očvidně tahle místnost obsahovala i věci k učivu chemie. ,,Kam jenom dali tu desinfekci?" nervovala se lehce Veronica. ,,Zajímalo by mě, proč tu není sestra,"
Marcus neodpovídal, byl unešen myšlenkami, které se stále týkaly jeho dvojčete. Absolutně nechápal, proč se kvůli Martinusovi porval. Mohl prostě ty výsměchy dát stranou a v klidu si dojít na tělocvik.
,,Tak, tady to je," zvolala Veronica, když na stůl položila vše potřebné. Už si chtěla vzít do rukou tampónek, ale zastavila se, když viděla, jak se Marcus tváří. ,,Proč prostě neřekneš..." Marcus se probral a podíval se na dívku. ,,...že ti stačí jen náhražka?" pověděla s pohledem do země, pak se podívala Marcusovi do očí; ,,Ty to neřekneš, ale je tu někdo další, koho máš rád, že? Proč prostě neřekneš, že oni jsou v pohodě?" mluvila nesmysly, Marcus zatřepal jen hlavou. Veronica si povzdechla a šla za ním blíž.
Byla olivněná svými pocity, že se nedokázala ani ovládat. Jednoduše vzala do dlaní jeho tváře a co nejrychleji přitiskla své rty na ty jeho. Marcusovi se vypl mozek, i když neodpovídal na její polibky.
Veronica se odtáhla se slovy; ,,Bylo by tak špatné, kdybych to byla já?" zeptala se s nadějí v očích.
,,Veronico..." vydechl Marcus, zatáhl ji co nejhruběji za ruku, až se sám tomu divil. Byl naprosto vzteklý, zvedl se ze své židle a Veronicu natiskl na skříň, která zavrzala. Přilepil se jí na rty, přičemž byla Veronica naprosto šokovaná.
A tak to začalo. Nejprve letělo všechno oblečení na zem a pak mezi nima nastala slast poslečně s vášní.
~
Byla už tma a Veronica se rozhodla, že doprovodí Marcuse domů.
,,Cítíš se fyzicky dobře? Neměl bych tě odnést domů?" ptal se Marcus starostlivě, protože jeho dům, u kterého už skoro byli, byl přeci jen dál od toho jejího.
,,Marcusi...polib mě," špitla Veronica, nacež se Marcus trochu zarazil, ale i tak jí vyhověl.
Martinus stál na balkóně a díval se na noční oblohu. ,,Oh.. to voní dobře. Dneska bude hamburger," culil se zasněně s úsměvem.
Doufám, že Marcus příjde už brzo,
Veronica se s úsměvem rozeběhla od Marcuse. ,,To bylo super! Uvidíme se zítra ve škole!" zvolala šťastně a pak se jen oddalovala. Marcus stál na místě a díval se na místo, kde stála Veronica. Pak začalo pršet. Marcus zatřepal hlavou a pomalou chůzí se vydal domů.
Marcus se hodně opozdil.
Říkal si mladší, když stále koukal z balkónu, sam se divil, že z něj nespadl.
~♡♡♡~
Tahle story je nějak depresivní, nemyslíte?
Jaké máte názory ?
Nechcete se někdo převtělit do Veronicy? Opravdu to být já nemůžu, protože Marcusovi bych NIKDY nedala pusu, nedejbože sex, twwwlll
(Dont hate me, )
~Locika💙 XDD
