~♡♡♡~
Byl jarní den. Všude venku byly pampelišky a vše rostlo tak, jak je libo. Nebylo ani vyjímkou, že i u kostela se našlo pár pampelišek.
Dva sourozenci - čili dvojčata - si hráli spolu na trávě. Trhali pampelišky a u toho se smáli. Mladší z dvojčat se snažil udělat věnec z pampelišek, ale jeho ručičky byly přeci jen nešikovné a tak to vzdal.
Nafoukl tvářičky a sledoval své starší dvojče, jak bezchybně plete pampelišky. Starší z dvojčat se snažil a na to, že ještě nikdy nedělal věnce, tak to bylo úchvatný.
Oba se začali na sebe smát. Měli téměř radost ze všeho, no aby ne, když jim bylo teprve šest let.
Jejich rodiče je s úměvy na tvářích sledovali. Vedle nic měli rozloženou deku a užívali si sluníčka, které jim dopřávalo teplíčko. Bylo to uklidňujicí, ale háček byl v tom, že přeci jen byly poblíž kostela, kde se vdával mladý pár.
Rozezněly se kostelní zvony, z kostela vešla nevěsta s bílíma šatama, které byly heboučké na pohled. Sněživě bílý a ještě tak krásně udělaný. Na tváři jí hral nevadnoucí úsměv a u toho se trochu červenala. Nevěsta byla přímo nádherná! Vedle ní se objevil její manžel a na něm též visely pohledy dvojčat.
Starší z dvojčat odvrátil pohled, vzal ze země věnec z pampelišek a usmíval se.
,,Na," dal ho na hlavu svému dvojčeti. Marcus se na něj usmíval, protože jeho dvojče bylo přímo nádherné, když to mělo na sobě. Působil na něj, jako nějaká víla.
,,Je nádherný!" vypískl Martinus, jeho tváře trichu zrůžověly a pozoroval svého bratra. Byl fascinovaný z věnečku na hlavě, což Marcusovi stále uskutečňovalo úsměvy. ,,Podívej, podívej, tohle pro mě udělal Marcus! Není to roztomilé?" Martinus se ukazoval svým rodičům a u toho se neustále culil.
Marcusovi najednou úsměv zvadl a začal pozorovat své dvojče více intenzivněji.
,,Oh, je to úžasné, Martinusi," pochválila ho matka s úsměvem na tváři. Nemohla přeji říct, že ten věnec je ošklivý, pak by její děti měly z toho zlomená srdíčka.
,,Tak to je fajn," řekl i jejich otec s úsměvem, když si prohlížel Martinuse, jak se točí s věnečkem na hlavě.
,,Vypadáš jako princeznička," Uznala Gerd-Anne. Martinus se rozesmál a furt si sahal na hlavu, což způsobilo rodičům také smích.
Marcus to slyšel, zvedl se z trávy a šel k nim.
,,Špatně! To není žádná princezna! To je totiž nevěsta!" protestoval Marcus lehce naštvaně. Ostatním by bylo divné, že své dvojče přiřazuje k holce a mluví o něm, jako o nevěstě.
,,Hm," ozvala se jejich matka s lehce nadzvednutým obočím.
,,Až vyrostu, tak si Martinuse vezmu!" zvolal Marcus rozhodně. Byl si jistý svými slovy. Martinus to pozoroval a u toho se hihňal.
,,Co? Oh, Marcusi.." rodiče se rozesmáli. Ne ale z toho, že by jim to přišlo směšný a vysmívali se, jim to totiž přišlo roztomilý.
U kostela se shromáždilo mnoho lidí a znova se ozvaly zvony. Pár stál na schodech a na ně se házela rýže. Rozezněl se bouřlivý potlesk. Dvojčata se rozeběhla k vratům - přes které je sledovali.
Oba byli fascinovaní z toho. Pro ně to bylo přímo dechberoucí.
,,Ta nevěsta je překrásná.." pověděl Martinus s otevřenou pusou. Marcus měl též pusu dokořán z úžasu.
Marcus se otočil na Martinuse s úsměvem, utrhl z trávy čtyřlístek a široce se usmál.
,,Na," dal ho Martinusovi, který vydal ze sebe 'ohh'.
Martinus se smál a v jedné ruce drtil čtyřlístek. Více se přiblížil k Marcusovi, až se jejich ramena o sebe dotýkala. Spolu se smáli svým dětským smíchem.
~♡♡♡~
Tak a prolog je na světě! <33
Snad se vám tahle kniha bude líbit, je to incest a tak si myslím, že ano :D
Prosím, dejte téhle knize šanci a hvězdičkujte, komentujte atd.
Budu za to jen velice ráda! >•<
~Locika💙 XDD
