~♡♡♡~
Po skončení vyučování se Marcus rozhodl projít. Na tváři mu hrál spokojený úsměv, i když byl zevnitř zlomený, tak nechtěl, aby ostatní viděli, jak trpí 'zlomeným srdcem', úsměvem jde přeci jen vše lépe a jestli to platí i s falešným úsměvem, tak to je už na tom, z jaké stránky si to člověk přeloží.
Starší z dvojčat zahnul doprava, kde bylo květinářství. Prohlížel si květiny vystavené venku, tabulky s cenami a hlavně si všiml několik pampelišek v hrníčku. Bylo mu jasné, že ty pampelišky tam jsou jen tak a neprodávají se.
Ten jeho rádoby úsměv mu ale zvadl, když zahlédl Martinuse, jak se opírá o betonovou zeď domu, vlasy mu spadaly do očí a naštvaně se díval do země.
,,Martinusi.." starší šel k němu blíž a zkoušel s ním navázat oční kontakt, bylo to ale zbytečný, když Martinusovy vlasy byly tak neposedné a hlavně on sám dával větší pozornost zemi.
,,Chci si někam zajít," špitl rozhodně Martinus. ,,pojď se mnou,"
Marcus si více poupravil batoh na zádech a zmateně si prohlídl své dvojče.
__
,,Počkej, Martinusi! Co tak náhle pospíháš?!" křičel Marcus, když musel dobíhat své dvojče.
,,Ale, Marcusi, tady už jsi jednou byl, že?" rýpnul si mladší, když stáli před hotelem, kde jednou byl Marcus s Veronicou.
,,Martinusi," zavrčel starší, když si prohlížel nápis Bergen Budget Hotel. ,,tam jít nemůžeme!" zakřičel a sledoval Martinuse, jak si důkladně hotel prohlíží a sem tam si z úst nechává vyjít povzdech.
,,Proč ne? Už jsi tam byl s Veronicou!" řval pro změnu mladší a mířil si to ke dveřím hotelu.
,,Hej! Počkej!" doběhl ho Marcus.
___
,,Martinusi, tak prostě odejděme," mluvil Marcus, když mladší měl zase slzy v očích. Nacházeli se v pokoji s jednolůžkovou postelí.
Martinus strčil Marcuse do postele a nakláněl se nad ním.
,,Martinusi.." špitl starší, když Martinus své ruce dal vedle Marcusovy hlavy, udržovaly oční kontakt a dýchali si vzájemně do tvářích.
,,Prosím! Vezmi si mě!" Martinus silně stiskl oční víčka. ,,buď jen můj!" Marcus se na něj nechápavě díval, zatímco Martinus furt brečel. ,,rychle!" prudce otevřel své oči a zařval, až se starší lekl. ,,vem si mě hned!" a své rty jemně přiložit na ty Marcusovy.
A tak nastala vášeň mezi dvojčaty - nebo-li vyměňování lidských bakteriích, spojení dvou těl, milovaní..
___
Porušili jsme tabu.
Říkal si Marcus, když pozoroval Martinusovu spící tvář. ,,Už přes patnáct let.." začal mluvit potichu. ,,jsem na tohle čekal a dostal to až nyní," slzy se mu vytvořily, které se snažil rozmrkat. ,,ale zároveň mě to mrzí, Martinusi. Nemůžu zařídit, aby jsi byl šťastný. Martinusi, ty jsi pro mě mladší ale hlavně důležitý bratr,"
~♡♡♡~
Smuty nepopisuji haha
~Locika💙 XDD
