"Je takové ticho , jsem nejspíš v meziprostoru v mé hlavě , kde se je jen hustá tma a jen já a pořád levituji a nic jiného."
" Tohleto tmavé vězení v mé hlavě mám už od malička a nic jiného se mi nezdá než toto. "
.... Řekla si v duchu Eartth .
Eartth zavřela ze zoufaltsví své šedivé oči a schoulela se do klubíčka.
" Proč tyhle temné sny neskončí !? "
„ Prosím....proč ..!? A se zavřenýma očima ji vytekla slza , která poté spadla do té nekonečné temnoty . Eartth byla stále v klubíčku a hlavu měla opřenou o nohy. Oči měla stále zavřené. Chtěla přemýšlet nad něčím hezkým , ale nešlo ji to, vždy si vzpomněla na smutnou událost. „To už jsem tak osamocená? Nebo nemám moc kamarádů? Nejspíš ... Je to asi tim že jsem tak uzavřená." Povzdychla si Eartth. Poté si vzpomněla na svého tatínka , který zmizel a už se nevrátil když jí bylo 7 let. Vždy ji říkal : „ Naděje umírá jako poslední, takže se nevzdávej dokuď není opravdu konec " Tato vzpomínka ji zahřála u srdce. Po chvilce začalo něco svítit. Eartth pomalu otevřela oči a uviděla v dáli žluté světlo. Poté se pousmála „ Konečně něco jiného než jen tma !" Žluté světlo se čím dál víc přibližovalo až když už bylo dostatečně blízko prudkou rychlostí obkroužilo Eartth. Byla to taková rychlost že kolem ní začala vznikat žlutá kružnice, která nikam nemizela. Eartth se konečne pustila svých nohou a začala se stavit na nohy, které byly z lehka pokrčené . Poté žluté světlo vylétlo z kružnice a zastavilo se před Eartth. Ozvalo se z něj : „ Naděje umírá jako poslední, takže se nevzdávej dokuď tomu není opravdu konec " poté co to dořeklo se jí vtrhnulo do hrudníku mezi prsy , kde začalo svítit nejdříve modře , červeně , zeleně , fialově a poté žlutě. Kolem krku se ji začala dělat stříbrná šňůra která začala světlo měnit v svítící kámen a poté v náhrdelník. Svítící kámen si zachoval žlutou barvu. Eartth jej vzala do dlaně a koukala na ten zázrak. Po několika vteřinách kámen začal zářit víc a víc až udělal světelný výbuch, který se rozletěl do všech stran. Najednou tma začala mizet a začala se ukazovat červeno-růžovo -fialovo- modrá obloha v níž byly bílé tečky které svítily a obrovské koule , které měly jinou barvu a dokonce i obří a malé kameny . Eartth došlo že bílé tečky jsou hvězdy , obrovské koule jsou planety a měsíce a obří či malé
kameny jsou meteoroity. „ Kde to asi jsem? Asi ve vesmíru ne ?" a usmála se „ Je to nádhera!" Žlutý kámen promluvil :
„ To není vše proč tu jsi, vše ti jednou vysvětlím". Najednou Eartth uslyšela :
„ Eartth vstávej ! " Vše začalo mizet a začala tma.
Najednou na sobě něco ucítila.
Eartth se probudila. Uviděla před sebou svoji lišku , která se jmenovala Fllery. Nevypadala jako normální liška, její srst byla šedivá a oči měla zelené. Eartth : „ Fllery slez ze mě ! " vzala lišku z peřin a položila ji na zem. Poté se šla převléknout. Když si sundala tričko od pyžama uviděla náhrdlník který dostala ve své hlavě a zděsila se . Poté se podívala do zrcadla a uviděla své vlasy které místo černých byly světle fialovo-modré. "Aaaaaaaaaaa! Co to mám s vlasama !?" Eartth si uvědomila že to asi nebyl sen, ale ani realita. „Tak co to teda bylo?"
Řekla si v duchu. A poté jí zazněla v hlavě věta : „Vše ti jednou vysvětlím..."
Jen chci podotknou že Eartth neni země.
( anglicky- Earth )
