The Legend of 'Flower Girl'

The girl of flowers

Legenda o 'Květinové Dívce'

Jsem ráda, že vás konečně můžu pozdravit i z jiného příběhu, než Timor! Vlastně jsem musela napsat nějaký příběh a napadlo mě, že ho můžu přidat i sem. Je to taková jednoduchá prkotina, no doufám, že se vám bude líbit a necháte komentář! Budu moc ráda!:) Užijte si čtení! Clare :)

Domem se rozezněl náš zvonek a právě ohlašoval návštěvu. Na rtech se mi rozlil šťastný úsměv a srdce mi myšlenkou, kdo by to mohl být, poskočilo a rychleji naráželo do hrudního koše.

Ani jsem si neuvědomovala, že neběžím, dokud jsem trhaně nevydechla a dřív, než jsem stačila pomyslet, co řeknu, až dveře otevřu, mé prsty sevřely kliku a prudce dveře otevřely.

Za prahem stál vysoký, černovlasý chlapec, ale co mě upoutalo nejvíc a co vždy přitahovaly mou pozornost, jsou jeho oči. Tmavě hnědé oči a okolo panenek mu tančily černé paprsky a jemně se mísily s jeho hnědou barvou, čímž vždy přitahoval pozornost i ostatních lidí. Jeho pohled byl intenzivní, jako kdyby viděl až do hlouby vaší duše, když se vám podíval do očí.

„Ahoj, Rosalie," usmál se Travis a přitáhl si mě do jeho teplé náruče, když se jeho rty dotkly mého čela.

„Ahoj, Travisi." Ruku jsem mu chtěla omotat okolo pasu, ale když jsem se dotkla jeho zad, něco mě píchlo do prstu.

„Au!" zasýpala jsem a rychle jsem si prst přitáhla ke rtům. Obličej se mi protáhl v zamračené grimase a pohled jsem stočila k zraněnému prstu. Pár kapek krve se usadilo na bříšku malíčku a okolo toho byla trochu červená kůže.

Zvědavě jsem pohledem zavadila o Travise, ale jeden koutek úst měl trochu výš, na obličeji mu tak pohrával úsměv a něco svíral ve své ruce za zády.

Udělala jsem pár kroků k němu a stoupla si na špičky, abych se mohla naklonit a spatřit tak, co se snaží skrýt.

„Všechno nejlepší!" Omotal své ruce okolo mě a obličej mi zabořil do mých vlasů a já stále nemohla vidět, co schovával.

Ale jsem si jistá, že je to něco pro mě.

„Děkuju.. to je pro mě?" Odtáhla jsem se a zaklonila hlavu, abych konečně zjistila, co to je, ale když mi do nosu udeřila vůně čerstvé růže, blaženě jsem přivřela oči a zhluboka jsem nasála onu vůni do sebe.

„Je krásná," zašeptala jsem, když jsem si sytě rudou růži od Travise vzala. Miluji růže. Jsou moje oblíbené.

„A to není vše," zašeptal u mého ucha tak vážně, že mi po zádech projel mráz a vyděšeně jsem se na něj podívala. Jeho obličej však byl klidný a po chvilce se opět usmál.

„Dočetl jsem se o jedné legendě. Je to příběh o Květinové dívce."

„Květinové dívce? Proč se jí tak říkalo?" Dychtila jsem po odpovědích, když jsme se posadili na gauč k sobě a já pozorně naslouchala každému slovu, které vylo z jeho úst.

„Milovala květiny, ale nejvíce růže. Co je ale zajímavé, že květiny nikdy neuvadaly, pořád byly stejně krásné a zdravé," pověděl zamyšleně, jako kdyby ho příběh pohltil stejně tak moc jako mě.

Podívala jsem se na růži, která právě teď stála ve váze s vodou.

„A co se stalo pak? Proč tedy květiny už nevydrží? A není to divné, to nepotřebovaly vodu?" Kladla jsem otázku za otázkou a touha dozvědět se celý příběh, mě spalovala stále víc a víc.

Z jeho hrdla se ale ozval hlasitý smích a jeho tváře se zbarvily narůžověle.

„O tom ten příběh je. Tak mě už nepřerušuj a poslouchej."